Kniha napsaná podle stejnojmenného TV seriálu z období středověku. Šest dětí musí bez táty, který je ve válce, bránit rodnou tvrz proti proradnému sousedovi Albrechtu z Krvenos.

• Rok vydání: 2010
• Napsáno: 2010
• Stran: 208
• Žánr: adaptace cizí látky, dobrodružná literatura, historická próza, příběhy s dětským hrdinou
• Ilustrátor: /
• Nakladatel: Edice České televize
• Náklad: /
• ISBN: 978-80-7404-053-5
• Poznámka: Autor fotografií Patrik Stanko. Kniha podle námětu Borise Krištofa a scénáře Karla Janáka ke stejnojmennému televiznímu seriálu. (Natočeno 2008, vysíláno 2010.)

ANOTACE:

Tak trochu jiný středověk.

Kniha napsaná podle stejnojmenného TV seriálu, příběh možná znáte i z kina, kde byl promítán jako film. V době nepřítomnosti svého otce, Martina z Vamberka, který ve jménu krále bojuje proti Saracénům, musí pět sourozenců (Petr, Tereza, Vítek, Michal a Kačenka) bránit rodnou tvrz proti proradnému sousedovi Albrechtu z Krvenos.

UKÁZKA 1:
Lesy v okolí tvrze byly husté, plné roklí, skal a tajemných doupat, v nichž se mohlo skrývat cokoliv. A kdokoliv. Zvěře ale bylo poslední dobou nějak málo.
Pan Martin z Vamberka a jeho družina byli tenhle týden na lovu už podruhé, ale vypadalo to, že domů pojedou zase s prázdnou. Znuděně seděli na koních a očima marně pročesávali houštiny.
„Co když zase na žádný zvíře nenarazíme?“ vyslovil nahlas obavu ostatních mladý pan Petr, šestnáctiletý Martinův dědic. „Taky už bych jednou chtěl ulovit něco pořádnýho,“ dodal toužebně.
„Však se dočkáš,“ usmál se na něj otec.
Ale družina protestovala.
„Nevzdáme to, pane? Dneska je asi špatnej den.“
„To ne, tati,“ lekl se Petr. „Dej mi ještě šanci. Nemůžeme se přeci vrátit s prázdnou.“
„Neměl ses před svými sourozenci tolik vytahovat,“ namítl otec s jemnou výčitkou.
Petr nasupeně sevřel rty.
„Za chvíli se bude stmívat a dneska je úplněk. Zvěř se bojí a je dobře ukrytá,“ zabrblal jeden z družiníků.
„Jo. A taky je zima. Prší, pane,“ přidal se další, jako by si snad pan Martin drobného deště dávno nevšiml sám.
„Ještě vydržte. Copak nemáte chuť na šťavnatou zvěřinu?“
Petr se na tátu vděčně usmál. Strašně moc toužil po tom, aby něco konečně ulovil. A úplně sám.
Družina se opět hnula kupředu. Petr si ale všiml drobného pohybu v křoví a schválně se trochu opozdil.
„Copak, copak?“ otočil se za ním jeden z jezdců.
„Ale nic. Já vás hnedka dojedu.“
Křoviny se znovu rozkomíhaly. Tentokrát víc. Petrovi se zrychlil dech. Popojel blíž. Nový pohyb křovisek. Prudší. Petr seskočil z koně. Uvázal ho ke stromu. Na zádech kuši, v ruce kopí. Opatrně našlapoval vpřed.
Kdyby to tak byl pořádnej divočák, pomyslel si toužebně.
Je to divočák! Už není pochyb. Petr teď dokonce slyší jeho spokojené pochrochtávání. Vítr naštěstí vane od zvířete k Petrovi, takže divočák ho čichem nezachytí. Zato Petr už v duchu cítí jalovcem okořeněnou pečínku. Kopím rozhrne větve a… dívá se překvapenému zvířeti přímo do očí. Na chvíli oba strnou a pak se vyrušený divočák rozběhne rovnou na chlapce.
„Áááá, prase!“ vyjekne dědic z Vamberka a dá se na útěk.
Zvíře za ním. Petr se řítí lesem, kopí v ruce mu očividně překáží. Vlající plášť se co chvíli zachytává v trní. Větve se mu staví do cesty. A taky kmeny stromů, pařezy, kameny kluzké mechem.
Nemělo by to prase spíš utíkat přede mnou? Napadá vyděšeného Petra a ohlédne se. Zvíře za ním je obrovské. Děsivé. Nozdry má plné horkého dechu a v očích smrt. Petrovu smrt.
„Pomoooc! Praseee! Pomoooc!“ ječí Petr strachy už téměř nepříčetný.
Upadne. Znovu se hrabe na nohy a utíká. A pak… pak je náhle ticho. Petr se zmateně otáčí na všechny strany. Čeká, za kterým stromem na něj jeho pronásledovatel vykoukne. A rozpáře ho na kusy. Nic. Divočák je pryč.

UKÁZKA 2:
K Martinově tvrzi se blížila skupinka jezdců. Černé pláště, černé helmice na hlavách. V rukou vlajkonoše se třepetal modrý erb s šestkrát zatočeným hadem.
„Co chcete?“ houkl na ně Hynek dolů z hradeb.
„Jsem Albrecht z Krvenos, váš nový soused,“ ozvala se rázná odpověď. „Vracím se z bitvy a přináším zprávy o Martinovi z Vamberka.“
„Chci vědět, co je s tátou,“ prohlásila okamžitě Tereza. „Pustíme je dovnitř,“ oznámila Hynkovi a už se hnala k bráně.
„Počkejte, slečno,“ snažil se ji zastavit.
Marně. Brána už se otvírala. Ale v ní, jako připravená k boji, stála malá Kateřinka s lukem napnutým a mířícím přímo na Albrechta. Nebo někam pod jeho nohy, ale i tak na ni byl omračující pohled.
„Stůj, nebo střelím!“ křikla neohroženě, ale to už ji podkoní Vašek popadl do náruče a odnášel stranou.
„Promiňte, pane,“ mumlal omluvně.
Albrecht se samolibým úsměvem vjel na nádvoří a zvědavě se rozhlédl po spoře obsazených hradbách.
Kateřince se nelíbil. Znovu nasadila šíp do luku a tentokrát se jí podařilo vystřelit. Rána byla slabá, přesto se Albrechtův kůň divoce vzepjal.
„Co se děje?“ snažila se Tereza rychle zachránit situaci a odvést pozornost jinam. „Stalo se něco tátovi?“
„Nebojte se, bojuje statečně,“ vykouzlil Albrecht na rozzuřené tváři přijatelný úsměv.
Petr si cizího muže prohlížel s neskrývaným obdivem. Líbil se mu jeho kůň, jeho pancíř a především meč se zdobeným jílcem.
„Chceš se podívat?“ všiml si Albrecht chlapcova zájmu a podal mu svou zbraň, aby si ji mohl prohlédnout zblízka. „Tenhle meč je práce nejlepšího bavorského zbrojíře. Říkám mu Herodes. Ztrestal už řadu mých nepřátel.“
„To je nádhera,“ vydechl Petr.
Terezu meč nezajímal.
„A nevíte, kdy se tatínek vrátí?“
„Brzo.“
Vtom se před Albrechtem znovu objevila Kateřinka.
„Ruce vzhůru, nebo to do tebe našiju!“ varovala ho s šípem připraveným k výstřelu.
„Kačenko, nech toho! To je náš soused,“ mírnil Petr její bojový zápal.
„Ne! Je zlej!“ vřískala umíněně.
„Kateřino!“
„Jenom ji nechte,“ usmál se Albrecht a obrátil se k hradbám. „Máte tu překrásný výhled. Kdejaký zlotřilec by vám mohl panství závidět, že? Nebo má ta vaše přehnaná opatrnost ještě nějaký jiný význam?“
„Blízko tvrze se potulovali loupežníci, tak nechceme nic nechat náhodě než táta přijede,“ prozradila Tereza.
„Tak loupežníci…“ prohodil Albrecht a ruka na jílci meče se mu sotva znatelně sevřela. „Já nepochybuji o tom, že tvrz dokážete ubránit, ale řekněte mi… kolik můžete postavit zbrojnošů na její obranu?“
„Je jich zatraceně mnoho pane,“ nafoukl se Petr důležitě.
„Aspoň tak osm,“ upřesnila Tereza a dodala: „To je víc, než je potřeba.“
„Ale jsou skvěle vycvičení. Vážně,“ snažil se Petr zachránit reputaci.
„Tak to jsem rád,“ uculil se Albrecht, načež mu Kateřina málem připíchla škorně k dřevěné podlaze ochozu.
Vtom se ozvala hlasitá rána a z oken jedné obytné místnosti ve věži se vyvalil hustý dým.
„Heuréka! Mám to!“ zaslechli na nádvoří vítězný pokřik.
„To je v pořádku,“ vysvětlovala Tereza hostovi, kterého výbuch poněkud vyvedl z míry. „To je jen náš bratr. On chce být alchymistou.“
„To je roztomilé,“ roztáhl Albrecht rty do úsměvu a konečně se rozloučil.
Kateřina po něm ještě v bráně hodila několik šípů.
„Počkej, ty malá mrcho,“ cedil Albrecht přes sevřené rty.
„A stejně jsi zlej!“ vřískla za ním pištivým hláskem. A to přitom jeho temnou hrozbu neslyšela.
„Co je?“ nechápala Tereza Hynkův vyčítavý pohled, sotva se brána za Albrechtem se skřípotem zavřela.
„No co? Měli jsme štěstí, že to vopravdu byl jen soused,“ odsekl Hynek naštvaně. „Příště musíte bejt daleko vopatrnější, koho si pouštíte do hradu.“

OSOBY A OBSAZENÍ FILMU:

David Prachař ….. Martin z Vamberka
Tereza Voříšková ….. Jana
Danny Messáros ….. Petr
Pavel Kříž ….. Albrecht z Krvenos
Ivana Korolová ….. Tereza
Jan Komínek ….. Vítek
Štěpán Krtička ….. Michal
Andrea Žádníková ….. Kateřina
Matěj Hádek ….. Ruprecht
Martin Písařík ….. Varvar
Michael Beran ….. Ignác
Ota Jirák ….. Hynek
Michal Gulyáš ….. Vašek
Zdenka Žádníková – Volencová …..Marie
Jan Battěk ….. Adam
Predrag Bjelac ….. Ahmed
Milena Dvorská ….. kuchařka
Otmar Brancuzský ….. žalářník
Vilém Udatný ….. Vladimír
Jan Nemejovský ….. biskup
Patrik Plešinger ….. královský posel
Lenka Krobotová ….. královna
Jiří Strach ….. zbrojnoš Bořek

STOLNÍ HRA: