Dobrodružné pátrání skupinky prvňáčků po ztraceném písmenu abecedy. Písmena jsou hlavně v knihách. A kde je nejvíc knih? V knihovně!

• Rok vydání: 2022
• Napsáno: 2020
• Stran: 80
• Žánr: pro začínající čtenáře
• Ilustrátor: Sylva Francová
• Nakladatel: Albatros
• Edice: První čtení
• Náklad: /
• ISBN 978-80-00-06721-6
• Poznámka 1: Kniha se prodává s pracovním sešitem
• Poznámka 2: Na knihu volně navazuje kniha z edice Druhé čtení

Anotace:

V 1. A se ztratilo jedno písmeno abecedy. To je nadělení, vždyť se brzy chystá písmenková slavnost! Odhodlaná šestice prvňáčků se rozhodne písmenko vypátrat, i když si vlastně nikdo nepamatuje, jak vypadá. A kde se nejlíp takové písmeno hledá? Přece v knihách a v knihovně. Ale snadné to nebude!

UKÁZKA 1:

Možná kvé uteklo samo

„Možná kvé uteklo samo,“ dumala Apolenka.

„Uteklo? Copak písmena mají nohy?“ chechtal se Mates.

I ostatní se pobaveně usmívali. Ale Apolenka trvala na svém.

„Velké A má nohy,“ prohlásila. „H taky,“ dodala důležitě. „A spousta dalších.“

Galina chtěla povědět, že jejich babičce uteklo mléko z hrnce. Při vaření. Mates ji předešel.

„Písmena neběhají,“ řekl rozhodně.

„To nevíš. Kdyby je někdo začaroval…“

„Tebe někdo začaroval!“ smál se Mates Apolence.

„Nehádejte se,“ napomenula Iva spolužáky. „Musíme přemýšlet.“

„Co prohledat sešity?“ napadlo Jonatána.

„Dívala jsem se do písanky. Žádné neznámé písmeno v ní není,“ hlásila Cilka.

UKÁZKA 2:

O třech prasátkách

„O třech prasátkách?“ zajásal Jonatán, když si ho kniha vybrala pro další pohádku. „Tu mám rád.“

„Tak do toho,“ vyzval kamaráda Mates.

Jonatán začal číst:

„Tři prasátka žila s maminkou. Jednoho dne maminka řekla: ,Už jste velká prasátka. Jděte a postavte si svoje domečky.´ A tak prasátka šla. Jedno si postavilo dům ze slámy, druhé z větví, třetí z cihel. Jenže venku si brousil zuby vlk. Foukl do prvního domku. Hned se ozvalo polekané kvičení. ,Pomoc! Kvík, kvík!´“

Kniha tentokrát Jonatána div nebouchla přes prsty.

 Je to tu zase!

 „Je to tu zase!“ vyjekla Dorka.

„Nejdřív kvok, pak kvák, a teď dokonce kvík,“ shrnula Cilka.

Robin usilovně přemýšlel. Kniha se jim snaží něco naznačit. Možná je za tím samotná Ofélie.

„Vypadá to, že jsme na stopě,“ prohodil nakonec.

„Kvííííí!“ ozvalo se radostně.

„Já tu žádnou stopu nevidím,“ namítl Mates.

„Ani já. Jen slyším šílené kvílení,“ přidala se Bibi.

Kvílivá Ofélie se prohnala mezi policemi. Nebyla vidět. Ale lustry rozhoupala parádně.