Jednoho dne se v dopisní schránce dvanáctipatrového paneláku vylíhne skřítek – panáček Paneláček. S dětmi, které v tom domě bydlí, pak prožívá nejrůznější pohádková dobrodružství.

• Rok vydání: 1997
• Napsáno: 1993
• Stran: 64
• Žánr: příběhy s dětským hrdinou, pohádky
• Ilustrátor: Olga Čechová
• Nakladatel: Albatros
• Náklad:
• ISBN: 80-00-00536-0
• Poznámka: autorčina první napsaná kniha
• rozhlasová verze 1999, namluvil Josef Dvořák

ANOTACE:

I v docela obyčejném paneláku na sídlišti mohou děti zažít neobvyklé dobrodružství. Týna a Tom měli to štěstí, že ve schránce na dopisy objevili malého kamaráda – Panáčka Paneláčka. Spolu s dětmi a se svými dalšími přáteli – zvířátky, hračkami či vílou – prožije Panáček Paneláček spoustu veselých a opravdu neobvyklých příhod. A i když jsou to příhody často hodně rozpustilé, nikdy nám nepřestanou připomínat, že je nejdůležitější, aby na sebe všichni byli hodní.

 

UKÁZKA:

Za sedmero sídlišti, sedmero hřišti o sedmero staveništi stojí nový vysoký dům. Bydlí v něm spousta lidiček a lidi, a taky psů a kanárů a morčat a koček.
včera se do posledního volného bytu úplně nahoře, až v posledním dvanáctém poschodí, nastěhovali Květoňovi, o ti mají nejen kluka Toma o holčičku Týnu, ale i křečka Žílu a andulku Kokrhelku.
Dnes ráno měla maminka Květoňová plno práce s vybalováním knih a nádobí, a tak se Týna o Tom raději vytratili z bytu. Právě jim začínaly prázdniny. Až ty prázdniny skončí, půjde Tom poprvé do školy. Ani se nemůže dočkat, jak se těší. Týna se netěší. Týna šla poprvé do školy už loni o říká, že ten rok jí úplně stačil.
Dům byl poloprázdný. Většina dětí odjela na prázdniny z města pryč. do hor, k mořím a k babičkám. Zbylo tu jen pár tatínků, kteří museli do práce, a několik maminek, které ještě nestihly vybalit poslední bedny po stěhování.
Týna o Tom sjeli výtahem z dvanáctého poschodí až dolů do sklepa o pak zase až nahoru, tam, kde ve starých domech bývá půda se spoustou krásných a tajemných odložených věcí. Ale v jejich paneláku žádná půda není, a tak se zase pustili dolů o prohlédli si prádelnu a sušárnu a kočárkárnu a taky místnost se spoustou schránek na dopisy. Všechny schránky už se nějak jmenovaly, i Květoňovic schránka měla na bříšku jmenovku, ale úplně nahoře, zrovna vedle té jejich, zůstala přece jen jedna nepodepsaná.
„Komu asi patří?“ přemýšlela Týna.
„Třeba je to nějaká tajná schránka,“ řekl Tom. „Zkusíme na ni zaklepat.“
Týna si stoupla no špičky o zlehýnka ťukla. Ťuk,ťuk.
„Musíš víc,“ ozval se Tom. „Vysaď mě, já zabouchám.“
Tom bouchl do dvířek drobnou pěstičkou, ale Týna už ho neudržela o oba, se sesypali no jednu hromadu. Po tom rámusu nastalo ticho a v tom tichu najednou někdo hlasitě zívnul.
„Uaááách.“
„Co to bylo?“ polekal se Tom.
„Já myslela, že to ty,“ šeptla Týna.
„Třeba to byla kočka.“
„Kočky takhle nezívaj, ty chytrej.“
A znovu se ozvalo: „Uáách, “ a k tomu nějaké plechové šramocení.
„Ty, Tome, vychází to z tý tajný schránky.“
„Asi je tam strašidlo,“ vyjekl Tom. „Pojď radši pryč.“
„Nechoďte nikam,“ ozvalo se ze schránky. „Prosím.“
Týna opatrně vstala a po špičkách se přiblížila k tajemné schránce.
„Je tam někdo?“ špitla.
„No přece já.“
„Kdo já?“
„Já, Panáček Paneláček.“
„A co tam děláš?“
„Spal jsem, ale něco mě probudilo. Nevíte náhodou, kolik lidí se má do tohohle domu ještě přistěhovat?“
„Už nikdo,“ odpoveděla Týna.
„My jsme přece včera byli poslední,“ doplnil Tom.
„Poslední?“ zívlo to zase ze schránky. „Tak to už se musím vylíhnout. To to ale uteklo.“

 

 

 

 

 

 

RECENZE:

Panáček Paneláček – jak se nové dílko nazývá – má tucet kapitolek, v nichž vystupují pohádkové postavičky, hračky a zvířátka v prostředí známém sídlištním dětem. Všechny příhody a dobrodružství prožívá totiž Paneláček, jakýsi budoucí originální ‚domovník“, v dvanáctipatrovém paneláku. I když se v příbězích objevují také dvě děti, zůstávají tentokrát v pozadí. Nápady oplývá především Paneláček. Tato podnikavá figurka, která se jednoho dne objeví v poštovní schránce, se k dětem, zvířátkům a hračkám
chová s vlídností a milou odhodlaností, čímž plní hlavní záměr autorky, která chce ukázat dětem, jak by se samy měly pokusit chovat.
Jak už to bývá, najdete v knize kapitoly, které se vám budou líbit více, i ty, které jsou
rozpačitější, protože nemají dost nosný příběh. Mezi zdařilé epizody rozhodně patří setkání Paneláčka s vílou z vily, tanec s porcelánovou panenkou či dvoření se panence Barbii. Poněkud překombinované se zdá např. hledání kouzelné rolničky mezi zvonky. Jako celek však knížka Panáček Paneláček, vypravená k dětem s barevnými obrázky významné české ilustrátorky Olgy Čechové (1925), potvrzuje, že síla spisovatelky je opravdu v tvorbě pro malé čtenáře.
René Ditmar, Nové knihy 36/ 1997, s.11