Román pro ženy. Volně navazuje na knihu Madona v kabátě. Po citových i profesních zmatcích konečně nalézá vysokoškolská asistentka Lucie své pevné místo.
- Rok vydání: 1998
- Napsáno: 1997
- Stran: 120
- Žánr: romány pro dospělé
- Ilustrátor: /
- Nakladatel: Petra
- Náklad: 3000
- ISBN: 80-85984-37-7
- Poznámka: Ve zkrácené verzi vycházelo v časopise Vlasta s ilustracemi Galiny Miklínové.
- Kniha volně navazuje na díl Madona v kabátě.
ANOTACE:
Šestadvacetiletá vysokoškolská asistentka Lucie těžce prožívá svou osamělost. Její zoufalé hledání citového partnerství jí komplikuje život i v oblasti pracovní. Jestliže však zimní semestr (kniha Madona v kabátě) byl ve znamení pozvolného ochlazování přírody i mezilidských vztahů, je semestr letní (Madona bez kabátu) ve znamení postupného oteplování. Lucie konečně získává příslib opravdového partnerského soužití a nalézá v životě své pevné místo.
UKÁZKA:
Autobusy nejezdily, osobní auta stála bezhlavě odstavená uprostřed chodníků i na okrajích křižovatek a lidé s dopředu vztaženýma rukama tápali bílou tmou jako tragické postavy náměsíčníků.
Lucii dost dlouho trvalo, než našla správný směr, a do malé uličky vedoucí od nádraží k hlavnímu náměstí se trefila až napotřetí.
Všude bylo podivné ticho, jak nuceně ustal hluk pouliční dopravy. I bezradné a někdy naštvané výkřiky chodců jako by mlha tlumila.
„Proboha, nevíte, kde je ten vchod do pojišťovny?“ ozval se právě někde poblíž Lucie něčí ustaraný hlas.
„Tohle není pojišťovna, paní, musíte ještě asi tak o dvacet metrů dál,“ odpovídal kdosi se smíchem.
„Pomoc!“ vřískl z dálky vyděšený hlas. „Někdo mi vytrhl z ruky kabelku!“
Jenže zloděje nespravedlivě skryla mlha.
Do Lucie kdosi zezadu vrazil a rychle ji oběma rukama uchopil za prsa.
„Odprejskni,“ ohnala se zběsile a polekaně se rozběhla. Jenže nerovnost chodníku ji po pár metrech poslala k zemi. „Ksakru,“ ulevila si vztekle a jen taktak, že na obličeji zachytila padající brýle. „Ty teď ztratit, tak už se v tý mlze v životě nenajdu.“
Lucie napjatě čekala, jestli ji nikdo nebude pronásledovat. Ale útočník už osahával prsa asi o kus dál.
Město vypadalo jako vystřižené z nějaké staré anglické detektivky, kdy se po ulicích líně válí mlha a někde v ní číhá Jack Rozparovač.
Lucie se čím dál častěji ustrašeně ohlížela. Tlumené kroky za zády ji vyděsily téměř k nepříčetnosti, a když uslyšela i podivné vrčení, byla přesvědčena, že se na ni vrhne nejmíň pes baskervilský. Ale kolem ní přešel jen jezevčík a na druhém konci vodítka si vedl paničku v elegantním klobouku a svítivě oranžové bundě silniční údržby.
„To je mlha, co? To nepamatuju,“ prohodila k Lucii a v mžiku ji zas pohltilo bílo.
