pokračování pohádek | Ivona Březinová

Soubor devíti klasických pohádek o princeznách neobsahuje původní pohádky, ale jejich pokračování. Co se stalo s Popelkou, když si vzala prince? A měla Sněhurka děti?

Rok vydání: 1999
Napsáno: 1998
Stran: 95
Žánr: pohádky
Ilustrátor: Zdeňka Boušková
Nakladatel: Autor a Viking
Náklad: /
ISBN: 80-902744-1-2
Poznámka: vyšlo také ve slovenštině pod názvem A čo bolo ďalej?
Pohádka Šípová Růženka byla otištěna i ve sborníku Veselé pohádky.
Pohádka Kráska a Zvíře vyšla na CD Pohádky pod polštář.

ANOTACE:

Už jako malou holku mě zajímalo, co se stalo s Popelkou, když si ji princ přivedl na zámek, jak vypadalo Růženčino království po probuzení ze stoletého spánku, a jestli si princezna Lada ještě někdy oblékla svůj myší kožíšek. A co Zlatovláska? Jestlipak se nedala ostříhat? A žila Kráska se svým princem, který dřív byl zvířetem, opravdu spokojeně? Našla Maruška z pohádky O dvanácti měsíčkách hodného ženicha? A měla Sněhurka děti?
Možná byste tohle všechno rádi věděli i vy. Tak pojďte a podívejte se znovu do světa známých pohádek. Dozvíte se, jak to s jejich hrdiny bylo dál, jak žili, o co bojovali a jak to s nimi nakonec dopadlo. A že to tak třeba všechno úplně nebylo? Inu, bylo, nebylo…

OBSAH:

Popelka
Sněhurka
Šípková Růženka
Kráska a Zvíře
Zlatovláska
Princezna se zlatou hvězdou na čele
O dvanácti měsíčkách

HISTORIE POHÁDKY O POPELCE:

Popelka je prastará pohádka, jejíž první verze pochází pravděpodobně ze staré Číny. Je doložena již v 9. století před naším letopočtem. Motiv byl mnohokrát zpracován a v Evropě se patrně rozšířil po knižním vydání příběhu Finette Cendron přední francouzské pohádkářky Marie-Catherine d´Aulnoy, která ho zabudovala do staršího vyprávění Don Gabriel (vyšlo ve sbírce Nouveaux contes des fées v roce 1735 v Amsterodamu). Pohádku však znal už i francouzský spisovatel Charles Perrault, který ji pod názvem Popelka aneb Skleněný střevíček zařadil do svých Pohádek matky Husy z roku 1675. V některých archaických verzích byl hlavním hrdinou příběhu chlapec. Například i ve sbírce slovenského sběratele Pavla Dobšinského Prostonárodne slovenské povesti najdeme tuto chlapeckou verzi pod titulem Popeláček. Bratři Grimmové ve svém zpracování, které se stalo vzorem pro mnohé další pohádkáře, však definitivně určili za hlavní postavu vyprávění dívku.
Do Čech se pohádka dostala prostřednictvím německého překladu a byla hojně vydávána. Například v roce 1844 vyšla v Landfrasově nakladatelství Velmi kratochvilná historie o Popelce aneb Jak spanilost a ctnost dojde odměny od Václava Radomila Krameria. Námět zpracovávali i dramatici, například Václav Thám (1793) nebo Jan Nepomuk Štěpánek (1830).
Pohádku O Popolušce najdeme mezi Slovenskými pohádkami a pověstmi Boženy Němcové z let 1857-1858 a pod stejným názvem i v Kytici z lidového básnictva Františka Bartoše (1906). Přejala je rovněž Eliška Krásnohorská a také Václav Tille-Říha ji zařadil do svých Pohádek Václava Říhy. Motiv rovněž zpracoval František Hrubín ve svém Špalíčku pohádek z roku 1957.
České verze vesměs upřednostňují motiv tří kouzelných oříšků, v německé verzi spadnou Popelce šaty k nohám z lískového keře rostoucího na matčině hrobě, v srbské pohádce se na matčině hrobě objeví truhlice plná krásných šatů. Pro Popelku z anglofonního prostředí je typická přítomnost víly, která mávnutím kouzelného proutku promění dívčiny rozedrané šaty v plesovou róbu, dýni v kočár a myši v pár koní.

Informace o původu dalších pohádek najdete v knize.

UKÁZKA:

Žil na jednom krásném zámku malý chlapec. Vlasy měl od sluníčka skoro bílé a i v hnědých očích mu slunce zlatě zářilo. Snad proto mu začali říkat Heřmánek.
Rád se toulal po loukách, dováděl na poli s mladými zajíčky, ale nejradši ze všeho přicházel do malé chaloupky uprostřed lesa, kde kdysi jeho rnaminka Sněhurka našla úkryt před zlou macechou.
V chaloupce stále bydlelo sedm trpaslíků, a ti měli Heřmónka tak rádi, že když přišel, nechali vší práce a hned si s chlapcem začali hrát. Ale toky ho učili znát zvyky zvířat, sbírat léčivé byliny a mnoho dalších užitečných věcí.
Trpaslík Šmudla si u potoka právě pral umouněné triko, když mu sojka zašeptala do ouška, že Heřmánek zas přichází na návštěvu. Šmudla nechal triko trikem a pelášil k chaloupce, aby Heřmánkovi připravil uvítání.
„Vzbuď se, Dřímale,“ zacloumal kamarádem spícím na mechu před chaloupkou. „Heřmánek tu bude co by dup.“
„Už zas?“ ozval se z okna Rejpal, ale bylo vidět, ke ho ta zpráva ve skutečnosti potěšila. Všech sedm trpaslíků honem nakrájelo velký borůvkový koláč, Štísko sotva stačil připravil džbán malinovky a Heřmánek už vcházel na mýtinu.
„Ahoj,“ volal na trpaslíky zdaleka. „Nesu vám od maminky látku no nové košile.“ „Ta je hodná, ta Sněhurka,“ rozplýval se Kejchal. „Tolik látky nám poslala! To mi určitě zbyde i na kapesníky.“
„To ti nestačil ten zbrusu nový ubrus, co jsi, Kejchale, minulý týden rozstříhal?“ rýpnul si Rejpal. „Snad máš těch svých kapesníků už dost.“
„Nemám!“
„Máš!“
„Nechte toho,“ zasáhl rázně Prófa. „Že se nestydíte, takhle před hostem…“
„Stydíme,“ špitl Stydlín, který se tentokrát vůbec stydět nemusel.
Ale Heřmánek se pustil do malinovky a borůvkového koláče a za chvíli už se všichni honili po lese.