Naučný sešit A4 plný kreslených situací a úkolů k zamyšlení je zaměřený na fakt, že i když dva říkají k jedné věci něco jiného, mohou mít oba pravdu. Záleží totiž na úhlu pohledu.
ANOTACE:
Pracovní sešit formátu A4 plný kreslených situací a úkolů k zamyšlení.
Kamarádi Míša a Šíma se často přou o to, kdo z nich má pravdu. Občas s údivem zjišťují, že mají pravdu oba, i když každý z nich tvrdí něco jiného.
Co v sešitě najdete:
– těžiště je ve vysvětlení pojmu relativita na situacích, kdy oba hlavní hrdinové mají pravdu, i když tvrdí něco jiného
– ujasnění pojmů VPRAVO , VLEVO (od…)
– VPŘEDU, VZADU (při pohledu z…)
– NAHOŘE, DOLE (vzhledem k…)
– DEN, NOC (z hlediska různých polokoulí)
– MALÝ, VELKÝ (ve srovnání s… a vzhledem k vzdálenosti od sledovaného objektu)
– RYCHLÝ, POMALÝ (v porovnání s…)
– MLADÝ, STARÝ (v porovnání s…)
– DLOUHO, KRÁTCE (vzhledem k míře nadšení, s jakou činnost provádíme)
– DETAIL, CELEK
– ZRCADLOVÉ EFEKTY (vidíme něco jiného než vnímáme, tj. než víme, že je pravda)
– jednotlivé celky jsou proloženy dokreslovacími úkoly nebo náměty k zamyšlení
UKÁZKA:
Míša říká, že pes běží vpředu. Má pravdu.
Šíma říká, že pes běží vzadu a má také pravdu.
RECENZE:
Hravá knížka pro předškoláky
Prozaička Ivona Březinová vydala pod názvem MíŠA A ŠíMA: KDO MÁ PRAVDU? (Albatros, Praha 2004) hravou knížku pro předškoláky, jejímž cílem je především pobavit, ale také poučit a přivést děvčata a chlapce k přemýšlení. Na sedmdesáti šesti stranách je nabídnuta řada úkolů, které vedou k procvičování logiky a cizích slov, avšak i ke kreslení, luštění či vybarvování obrázků. Psaného textu zde z pochopitelných důvodů příliš mnoho není, přesto však je při práci s knihou nutná pomoc ze strany dospělých, kteří leccos vysvětlí a navedou dítě tak, aby mělo ze své práce potěšení.
V publikaci figurují dva hrdinové, jimiž jsou – jak napovídá titul – Míša a Šíma. Děti mají při zpracovávání jednotlivých úkolů přicházet na to, který z chlapců má pravdu, přičemž ji mají vlastně oba. Seznamují se tak se skutečností, že pravda bývá často pouze relativním pojmem. Na každé straně se vyskytují úkoly, jež zadává děvčatům a chlapcům další postava – zvědavá žížala.
Jde například o vyhledávání informací z přečteného textu, o deduktivní cvičení či počítání. Děti se seznamují se základními orientačními pojmy, dozvídají se o homonymech, poznávají Zemi jako celek, avšak například též časová pásma. Zvědavá žížala nejenom zadává úkoly, ale v závěru prozrazuje správná řešení – v klíči, s nímž lze taktéž pracovat.
Ivona Březinová se k předškolákům ob-ací již opakovaně, nyní se prostřednictvím svých hrdinů zaměřuje především na rozvoj logického myšlení a kombinatoriky.-
(dš)
Šáblová, Dana: Hravá knížka pro předškoláky. In: Ladění 2004/4, s. 20
Encyklopedie pro předškoláky. Pojmy jsou vysvětlovány hravým způsobem, všechny mají svou ilustraci, na každé dvojstraně je úkol či otázka. V abecedním řazení nechybí žádné písmeno.
ANOTACE:
Encyklopedie je určená pro děti předškolního věku. Jednotlivé pojmy jsou jim vysvětlovány hravým způsobem, který je blízký jejich fantazii. V abecedním řazení nechybí žádné písmeno, každé heslo má svou ilustraci, v závěru knihy je obrazová příloha a rejstřík. Na každé dvojstraně je umístěna otázka nebo úkol, které mají děti aktivizovat, učit je přemýšlet, pamatovat si, vyhledávat informace z obrázků a vyzkoušet si nejrůznější činnosti.
UKÁZKY:
akvárium
Co je v té průhledné krabici? Krabi a raci. Ale hlavně ryby. Kdyby v akváriu nebyla voda, žili by v něm možná křečci, ještěrky a hadi. Těm moc vody vadí. Rybám ne. Ryby jsou ve vodě doma. Jen musí být čistá a správně teplá. Ryby v akváriu se také musí krmit, aby neměly hlad. A večer se jim musí zhasnout, aby šly včas spát. Ráno se zas můžeme dívat na svůj kousek moře nebo rybníka v průhledné krabici. Jen škoda, že žádná z těch ryb nic neříká.
bagr
Má velkou lžíci, ale moc se nenají. Všechno, co nabere, ukládá na hromadu nebo rovnou na záda nákladních aut. Rýpe se v zemi, aby vyhloubil jámu, příkop nebo třeba základy pro nový dům. To, co by člověk kopal týdny, zvládne bagr jednou dlouhou rukou za pár hodin. Brodí se blátem, ale to mu nevadí. Kola má totiž opatřena pásy. Díky nim se neboří a kola mu nepodkluzují.
cukr
Pamatujete si na pohádku O veliké řepě? Dědeček ji zasadil docela malou, ale ona vyrostla veliká, převeliká. Když ji chtěl dědeček ze země vytáhnout, musel zavolat na pomoc babičku, vnučku, pejska, kočičku a nakonec i malou myšku. Teprve tehdy se jim to společně podařilo. Řepu odvezli do cukrovaru, nastrouhali ji na nudličky a vařili, aby se z ní začal uvolňovat sladký cukr. Ten pak vybělili a zpracovali do podoby moučky, krystalků nebo malých kostek. A my si s ním teď můžeme osladit třeba čaj.
deštník
Prší! První kapky deště se rozpustile rozplácly o chodník. Když prší nebo jen poprchává, každý prchá, aby se schoval. Vlastně každý ne. Ti, co mají deštníky, kráčejí si dál, jako by ani nepršelo. Deštník, to je totiž příruční stříška proti dešti, navíc i skládací. Potíž je v tom, co dělat, když sněží. Žádné sněžníky nemáme. Ani kroupovníky proti kroupám nejsou, pokud vím. Zato před žhavým sluníčkem, a za to mu patří dík, nás v létě chrání slunečník.
elektřina
Při bouřce třeskají blesky. To je síla! Vzniká při tom elektřina. Lidé se ji naučili vyrábět sami. Nepotřebují k tomu bouřku, ale elektrárnu. Přístroje v ní jsou poháněné vodou, větrem, sluncem nebo párou. Kabely pak elektřina proudí až k nám domů. Tady nám svítí, topí a nutí pracovat různé přístroje a stroje. V zásuvkách na zdi se však skrývá jako zlý had. Takže pozor! Nesahat!
film
Čarodějnice sedla na koště a odlétla. Hrad, který stál na skále, zmizel. A král se proměnil v syčícího hádka. Že je to pohádka? Já to viděla na vlastní oči — ve filmu. Promítají ho v kině a také v televizi. Hrají v něm herci jako v divadle, ale někdo je při tom nafilmuje kamerou a přidělá ty kouzelné triky. Tak vznikne film. Někdy bývá i kreslený nebo… kdo to ví? Ano, loutkový.
glóbus
Kdyby si nějaký velikánský, ale opravdu velikánský obr chtěl hrát s naší Zemí, možná by si ji postavil na svůj obří stůl jako glóbus. Díval by se, jak se pěkně točí, a nespustil by z ní oči. Já nejsem obr, ale glóbus mám. Takový malý model Země. Stojí mi na stole a já si stále říkám, jaká je to pěkná hračka, tahle maličká zeměkoulička. Vypadá, jako by nějaký nezbeda vzal míč, polepil ho mapou světa a utekl pryč.
helma, přilba
Taková želva, té je hej! Bloumá si po světě a v zimě i v létě má na zádech krunýř. Když jí něco spadne na záda, ne, že by byla ráda, ale jen se oklepe. Krunýř ji totiž chrání jako brnění rytíře. Je to k nevíře, ale člověk žádný krunýř nemá. Musí si ho koupit v obchodě. Nasadí si ho a hned si připadá o něco bezpečnější. Takovému kupovanému krunýři na hlavu se říká helma nebo také přilba. Nosí ji hasiči, vojáci a spousta sportovců.
chobotnice
Čarodějnice samá bradavice je tahle chobotnice. Chobot ale mají přece sloni a také slonice. Chudák chobotnice žádný nemá. Zato nohy jako by jí vyrůstaly přímo z hlavy. Proto se jí říká hlavonožec, není to legrační? Nohou má dohromady osm, ani víc, ani míň. Chobotnice žijí v moři, proto se nemusí mořit s obouváním tolika bot. Můj ty světe, vy přece také v botách neplavete.
Indián
Indiáni byli páni Ameriky. Znali všelijaké triky, třeba jak vyrobit čelenku z peří nebo postavit stan z kůže. Když k jejich zemi připlul Kryštof Kolumbus, neměl ani zdání, že objevil nový světadíl. Spletl si ho s Indií a zdejším lidem začal říkat Indiáni, nebo také rudoši, podle jiné barvy pleti. Na světě jsou totiž různá lidská plemena. Jen by mě zajímalo, jak asi vypadá Indián, když se červená?
jabloň
Jablůňko blonďatá, hoď nám svá jablíčka. Jenom ne do bláta. Podzim ti obarvil listí ve zlatém prameni a to je znamení, že bude zima. Koukni, natrháme jablka do košíků. Neboj, to nebolí. Vítr už hvízdá po poli. Stromy půjdou brzy spát. A my si budem přát, abys i v příštím roce měla dost ovoce – na jablečný mošt, na koláče, do kompotu. Také o Vánocích si jablíčka rozkrojíme, a když v nich bude hvězdička, tak je sníme.
kaktus
Že by to byl ježek, co nám usnul v květináči? Ale copak tihle bodlinatí spáči kvetou? Řeknu vám to jednou větou: v květináči roste kaktus. Stačí ho jen trochu rosit, protože moc vody rád nemá. Však také venku roste na poušti, sám i v houštinách. Má tlustý stonek, který v sobě uchovává vodu do zásoby. Co kdyby sucho bylo moc dlouhé. Ale kaktus hrůzou netrne. Od toho má trny. A tak si jen v duchu vrní.
RECENZE:
I nejmenší pokolení je dnes bohudíky zvídavé, a tak se nedivme, že spisovatelka Ivona Březinová neodmítla objednávku nakladatelství Fragment (2003) a pustila se do svízelné, leč i zajímavé a koneckonců radostné práce na Obrázkové encyklopedii pro nejmenší.
Anotace na zadní straně obálky říká, že kniha je určena dětem od 5 let, tedy hlavně předškolákům, kterým chce přiblížit „současný svět z mnoha různých pohledů“. Termín encyklopedie už v názvu napovídá, že články s názvy pojmů, tedy hesla s novými poznatky jsou seřazena podle abecedy, takže se v knize dá hledat jako v opravdové encyklopedii pro velké. To, samozřejmě, malé vědychtivce povznese, ovšem s vlastním hledáním jim stejně musí většinou někdo pomoct. Nejen proto, že ti nejmenší neznají ještě všechna písmenka, ale daleko větší překážkou je pak jejich sled v abecedním pořadí.
Diskutabilní je také základní zvolená metoda seznamování s něčím novým, čímž myslím výklad pojmů podle abecedy. Nutně tím dochází k tematické i ilustrační roztříštěnosti dvoustrany, což díky dobré grafické úpravě působí sice poutavě a pestře, avšak z lediska poznávacího procesu je pro malé dítě chaotické a pojmově náročné. Autorka se snažila „výklad“ oživit minipříběhem, přímou řečí a obraznými příklady, takže se hesla dají dobře předčítat, i o nich povídat, ovšem stejně si myslím, že encyklopedie pro nejmenší zůstane především obrázkovou knížkou na prohlížení, nikoli záměrnou odpovědnou na otázky.
I tak ji vřele doporučuji do knihovniček mateřských škol, protože od vydání Velké obrázkové knížky pro malé děti, na které spolupracovali Bohumil Říha a Milena Lukešová, uplynulo už 23 let.
PhDr. Vladimíra Gebhartová: Knihy pro děti.In: Zpravodaj Asociace předškolní výchovy. Praha, říjen 2004, s.6 – 7
Obrazová encyklopedie zvířat zahrnuje 19 živočišných druhů (od žáby až po velrybu), které se objevily v televizním seriálu dokumentárních filmů Já a moje rodina. + Interaktivní úkoly.
Kniha obsahuje informace o zvířatech známých mimo jiné z televizního serálu České televize Já a moje rodina. Každému zvířeti jsou věnovány dvě dvoustrany plné zajímavých informací, srovnávacích pohledů, mapiček, realistických kreseb i fotografií, ale i grafických her, otázek a úkolů, jejichž řešení najdete v závěru knihy. Všech devatenáct zvířat tak poznáte opravdu zblízka.
Delfín
Hroch
Husa
Klokan
Kůň
Lední medvěd
Lev
Orangutan
Panda
Slon
Sova
Šimpanz
Tučňák
Tygr
Velryba
Vydra
Zebra
Žába
Žirafa
RECENZE:
Zvířata pod drobnohledem prozaičky
In: Ladění 1-2/ 2010, Časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, s.22 – 23
Encyklopedická publikace ZVÍŘATA ZBLÍZKA (Euromedia Group , k.s. – Knižní klub, Praha 2009) spisovatelky Ivony Březinové a ilustrátora Přemysla Vranovského se příznačně otevírá kapitolou zobrazující lva, krále savany. Postupně v dalších kapitolách s obraznými názvy defiluje celkem devatenáct zvířat. Ilustrace Přemysla Vranovského jsou realisticky věrné a vhodně korespondují i s využitým fotografickým materiálem, o jehož původu se tiráž nezmiňuje.
Březinová respektuje obvyklou výstavbu encyklopedického článku, takže každé zvíře je uvedeno včetně anglického, německého a latinského názvu, stručně charakterizováno a teprve poté přiblíženo i prostřednictvím zajímavých detailů. Autorka v sobě nezapře zkušenou beletristku, která je navyklá komunikovat s dětskými čtenáři. Do naučných textů vkládá apostrofy, řečnické otázky a další prvky, sloužící ke kontaktování dětského adresáta. Závěr každé kapitoly tvoří hádanka či kvízový úkol, motivovaný daným zvířetem. Březinová v něm netestuje čerstvě nabyté znalosti čtenářů, ale rozšiřuje zachycenou tematiku o další aspekt (kupříkladu u žáby klade otázky směřující k pohádkám a příběhům s žabími hrdiny). Mnohé z úkolů však sledují obecně pouze aktivizační a komunikační cíl ve značně rozvolněné vazbě k tématu (například recept na Medvědí mls či v souvislosti s lichokopytníky úkol vyjmenovat postupně sudá a lichá čísla). Publikace tak dětského čtenáře nepochybně podněcuje, je ovšem otázkou, zda by zmiňovaným pasážím neprospělo spíše sevřenější soustředění na zvolenou zvířecí tematiku.
Koncepce encyklopedie byla patrně ovlivněna provázaností s projektem knížek a webových stránek Já a moje rodina. Na tuto skutečnost však odkazuje pouze zadní strana obálky. Kniha zůstává rozkročena mezi tradičním tvarem dětské naučné literatury (každému zvířeti je věnováno samostatné pojednání, v závěru nalezneme rejstřík, ilustrace zvířat jsou doplněny mapkami, detaily zvířecích koster či otisků stop) a jeho téměř beletrizující aktualizací (členění textu vtipnými mezititulky, metaforická pojmenování zvířat, kontaktování adresáta). Titul Zvířata zblízka odráží snahu nahlédnout i na nepříliš známé podrobnosti ze života zvířat a toto předsevzetí knížka bezesporu splňuje. Jediným nedostatkem je, že nebyl pečlivěji vymezen podle jasně zvoleného kritéria výběr zahrnutých zvířat. Cesta knížkou od Krále savany přes Hbitou kvákalku, Oranžového lesního muže až k Běžci s hřívou tak částečně ztrácí svůj cíl, neboť shromážděnou sumu fakt a zajímavostí nezastřešuje žádným jasně definovaným rámcem. Pro děti od osmi let, jimž je knížka určena, přitom nepředstavuje problém vyhledat nějakou kuriozitu na internetu, zatímco jim citelně schází širší kontext, do něhož by mohly střípky získaných informací skládat. Škoda, že jinak čtivá knížka Ivony Březinové jim v tom příliš nepomůže. (mš)
HRA:
V sekci Hry najdete 2 x PEXESO s obrázky z knihy Zvířata zblízka.