Medvídek a jeho děda nemohou spát, a tak na zasněžené mýtině děda vypráví třeba o tom, co je to zoo, kdy byl ušitý první plyšový medvěd a také pohádku Tři bílé chlupy děda Medvěda.

• Rok vydání: 2010
• Napsáno: 2009
• Stran: 40
• Žánr: příběhy se zvířecím hrdinou, pohádky
• Ilustrátor: Jaromír Zápal
• Nakladatel: Knižní klub
• Náklad: /
• ISBN: 978-80-242-2799-3
• Poznámka: Psáno podle hotových ilustrací. Ilustrace jsou převzaty a upraveny Davidem Dvořákem z ilustrací a nepoužitých návrhů pro původní vydání medvídka Pú v pozůstalosti Jaromíra Zápala.

 

ANOTACE:

Je zima. Les i louky jsou pod sněhem, a to je čas, kdy každý správný medvěd zaleze do brlohu a spí. Zabalený do svého huňatého kožichu se jen občas ve spánku převalí na druhý bok.
Ale jeden malý medvídek nespal. Dokonce vylezl z brlohu ven. A víte, koho našel sedět na pařezu? Svého dědu medvěda. A pak si ti dva povídali a děda vyprávěl medvídkovi, jaké to bylo, když on byl malý. Navíc se medvídek (a spolu s ním i čtenáři) dozví, proč se medvědům dřív říkalo medjedi, kdy vznikly první zoologické zahrady, co dělají medvědi v cirkusech, co je to rezervace, kdy byl vyroben první plyšový medvídek a spousty dalších informací.
Kniha se tak pomocí graficky odlišených naučných vstupů stává i knihou vzdělávací.
Nakonec se však medvídek dočká i pohádky. Je to ta, kterou měl děda medvěd jako kluk ze všech nejraději. Pokaždé se těšil, až mu ji jeho maminka medvědice bude vyprávět. Pohádka se jmenuje Tři bílé chlupy děda medvěda. Tak vidíte, i medvědi mají svoje pohádky.

UKÁZKA 1:

Medvídek se pořád převracel ze strany na stranu, zkoušel usnout na bříšku a pak i na zádech, ale nešlo to. Nejraději by vylezl ven. Utíkal by mezi stromy a vyválel by se v trávě a kapradí.

A pak by se vyšplhal na ten krásný rovný smrk, který má až skoro nahoře ve větvích sojčí hnízdo.
Jenže je zima a ven se nechodí. Maminka mu to vysvětlila.
„Žádný medvěd se přes zimu nikde necourá a basta,“ řekla, a medvídkovi bylo v tu ránu jasné, že vstup do jejich brlohu zůstane až do jara ucpaný.

Brloh

Brloh je chráněné místo, kde medvěd v zimě spí. Musí to být někde stranou, kde je ticho a klid. Třeba v díře u kořene stromu, ve starém mraveništi nebo v malé jeskyni. Někteří medvědi si sami vyhrabou v zemi asi metr hlubokou díru, jiní se prostě zavrtají do hromady větví. Aby se jim dobře leželo, vystelou si svůj brloh jehličnatými větvemi, drny a mechem.

UKÁZKA 2:

„Byl jednou jeden král a ten moudře panoval.“
„Byl to král medvědů, dědo?“ zeptal se medvídek.
„Jistěže to byl král medvědů,“ přikývl děda a pokračoval. „Přesto měl ten moudrý král jednu velkou chybu. Nechtěl svou dceru provdat za medvěda, kterého si zamilovala. A víš proč?“
„Ne,“ zavrtěl medvídek hlavou.
„Protože ten nápadník pocházel jen z chudé skalní sluje.“

Sluj

Sluj je mělká jeskyně, spíš výklenek ve skalní stěně, krytý převisem. V pohádkách sluj obvykle obývá několikahlavý drak, který mívá zálusk na princezny.

„Král vymýšlel všechny možné překážky, aby se medvěda zbavil, a nemusel mu dceru dát za ženu. Slyšel, že daleko na severu bydlí bílý medvěd Vševěd a nikdo ho nemůže najít. To je přece dost těžký úkol. Pozval si mladého medvěda a řekl mu:
,Dám ti svoji dceru za ženu, když mi přineseš tři bílé chlupy medvěda Vševěda.´

ZAJÍMAVOST:

Všichni, malí i velcí, znají medvídka Pú. A určitě znají i vydání, která ilustroval Jaromír Zápal. Stalo se, že některé jeho kresby zůstaly nepoužité a na základě těchto kreseb z pozůstalosti vznikla i Medvědí pohádka, kterou ve skvělé grafické úpravě Davida Dvořáka vydalo nakladatelství Knižní klub.

RECENZE:

 

In: Ladění 2011, č.1, s.27-28.