Autorizovaný životopis herečky Kateřiny Hrachovcové od jejího útlého dětství až po získání prvních velkých rolí v divadle a v televizním seriálu Život na Zámku. Doplněno fotografiemi.

• Rok vydání: 1998
• Napsáno: 1998
• Stran: 128
• Žánr: životopisná literatura, romány pro dospívající čtenáře
• Ilustrátor: /
• Nakladatel: Petra
• Náklad: 8000
• ISBN: 80-85984-44-X
• Poznámka: doplněno fotografiemi
• Podobný titul: Miss sympatie Petra Faltýnová

ANOTACE:

Herečku Kateřinu Hrachovcovou asi znáte. Jestli ne z divadla, tak možná z televizní inscenace Záhadné zmizení Lili Košvancové, ze zábavného pořadu České televize Věšák a především z úspěšného televizního seriálu Jana Miky Život na Zámku, kde ztvárnila roli Simony. Ale víte, jak se Káča vlastně stala herečkou? A co všechno pro to musela udělat? Chcete se dozvědět, jak prožívala své dětství a svá studia na konzervatoři? Pokud ano, přečtěte si tuhle knížku. Možná vám dá odpověď i na to, co všechno může obnášet herecká profese a příprava na ni. Možná se i vy chcete stát herečkami. A nebo něčím úplné jiným. Ale v téhle knížce se dočtete, že člověk se musí snažit být tím, čím chce. A že za své snažení bývá odměněn.

UKÁZKA:
Kačenka tyhle etudy miluje. A když je mají za domácí úkol, pečlivě se připravuje, aby na příští hodině mohla ukázat, co umí. „Máte doma všichni židli?“ zeptá se třeba paní učitelka. „Anóóó,“ křičí děti.
„A k čemu slouží?“
„K sezenííí.“
„Tak. Ale teď si představte, že jste židli ještě v životě neviděli. Zkuste do příště vymyslet, čím vším by mohla být.“
Káča běží domů a už cestou přemýšlí. Do každé ruky si dám jednu židli. Obě budou moc těžké a já je ponesu jako tašky s nákupem. Chvílemi už je nebudu moct unést o položím je na chodník, jako že odpočívám. Nebo si na jednu z nich obkročmo sednu o pojedu jako na koni. Levou rukou budu držet uzdu a pravou občas poplácám koně po zádech. Nebo obráceně? Musím se zeptat našich, ti mi to poví, když na koni jezdili.
„Už jsi tady, Káčo?“ volá doma máma. „Běž na chvíli vyvenčit Dyka, ano?“
„Vyvenčit Dyka! Díky, mami,“ křičí Káča radostí celá bez sebe. „Netušila jsem, že ti to udělá takovou radost,“ říká máma nechápavě. „Jestli chceš, můžeš s ním chodit třeba každý den. Zdá se, že mu ta zahrada stejně už nestačí.“
Jenže Káča už je venku a úplně živě si představuje, jak před sebou no vodítku místo Dyka vede jejich bílou kuchyňskou židli. Okolo opěradla má uvázaný obojek, na kterém se klinká veliká psí známka. Vlastně ne psí, ale židlí. Nebo židlová? Židličí, rozhodne se Kačerka. Židličí podle vzoru štěněčí.
Doma pak obrátí židli vzhůru všema čtyřma nohama, vleze si pod svislé špricle jejího opěradla o připadá si, že je v zamřížovaném vězení.
„Sežeň pilník, Alčo!“ volá na sestru. „Nejlíp, když mi ho s mámou zapečete do chleba.“
Alča si dělá na čele významné kolečko o radši jde pryč. Přece si s Káčou nebude hrát na četníky a na zloděje. Alču v poslední době spíš zajímá, jak nakreslit židli z hlediska správné perspektivy. Když bude chtít jednou udělat talentové zkoušky na střední uměleckoprůmyslovou školu, tak to přece musí umět. Káče Alčin nezájem nevadí. Staví židli zas na všechny čtyři a pokleká s lokty opřenými o sedadlo. Ne, to není ono. Tentokrát tady ty špricle vadí. Káča letí do pokoje k svému psacímu stolu, její židle má mezi sedadlem a opěradlem malé okénko. A není to okénko ledajaké. Je výdejní, jako mají ve školní jídelně. Nebo v divadle, kde se prodávají lístky. Káča klečí a prodává vstupenky na divadelní představení.
„Co hrajete?“ ptá se hlasem plyšového medvěda.
„Krásnou hru,“ odpovídá sama za sebe. „V hlavni roli hraje Káča Hrachovcová.“
Káča vyskakuje o rozčilené se rozhlíží. Za chvíli je začátek představení o ona ještě není převlečená do kostýmu. Odběhne na mámě vymámit kombiné a řítí se zpátky do pokoje. Tak, ještě paruku… o je to. Paruka je židle posazená na hlavu. Nohy trčící ke stropu tvoří královskou korunu a opěradlo Káče volně splývá na zádech jako hříva hustých vlasů. Vše je připraveno. Představeni může začít.
„Máš už ten úkol, matematiky?“ vchází do pokoje máma.
A je po představení.

RECENZE:
… Daleko úspěšnější je látka, po níž sáhla Ivona Březinová, autorka knížky pro dívky od devíti let, KATEŘINA NEJEN ZE ZÁMKU, aneb jak se stát herečkou. Autorka se sama vyznává slovy: „Chtěla jsem napsat knížku. Pro holky, které se chtějí stát herečkami. A o holce, která se tou herečkou stala.“ A povedlo se jí to. Děvčátka se dovídají, jak sice mladá, ale již úspěšná herečka Kateřina Hrachovcová (Káča) prožívá své dětství a svá studia na konzervatoři, ale i to nejdůležitější: ať se člověk chce stál čímkoli, nestačí mít k tomu jen vrozené vlohy a touhu, ale musí hodně na sobě pracovat. Teprve potom je za své snažení a někdy i dřinu odměněn.“… „Jednoznačně volila Ivona Březinová správně, neboť Simonu z televizního seriálu Život na zámku zná kdejaká dívčina, jež sní o herecké kariéře. Kateřina má přes své mládí za sebou již desítky větších divadelních rolí, je známá z řady televizních inscenací. Přesto působí velice přirozeně, svým stále svěžím a dívčím zjevem je nesporně dorůstajícím děvčátkům (a nejen jim) sympatická a blízká. A její příběh může být i poučením pro ty, jež sní o herecké kariéře. Jen by stálo za to opravit původní slovo nakladatele, jenž uvádí, že knížka je určena pro dívky od devíti let. Omyl! Aniž bude zklamán, může si ji přečíst naprosto každý.“ (ik), Haló noviny, 5.2. 1999