Encyklopedie pro předškoláky. Pojmy jsou vysvětlovány hravým způsobem, všechny mají svou ilustraci, na každé dvojstraně je úkol či otázka. V abecedním řazení nechybí žádné písmeno.

• Rok vydání: 2003, 2012, 2013 (dotisky)
• Napsáno: 2002
• Stran: 144
• Žánr: naučná literatura
• Ilustrátor: Milan Starý
• Nakladatel: Fragment
• Náklad: /
• ISBN: 80-7200-772-6, 978-80-7200-772-1
• Poznámka: /

ANOTACE:

Encyklopedie je určená pro děti předškolního věku. Jednotlivé pojmy jsou jim vysvětlovány hravým způsobem, který je blízký jejich fantazii. V abecedním řazení nechybí žádné písmeno, každé heslo má svou ilustraci, v závěru knihy je obrazová příloha a rejstřík. Na každé dvojstraně je umístěna otázka nebo úkol, které mají děti aktivizovat, učit je přemýšlet, pamatovat si, vyhledávat informace z obrázků a vyzkoušet si nejrůznější činnosti.

 

UKÁZKY:
akvárium

Co je v té průhledné krabici? Krabi a raci. Ale hlavně ryby. Kdyby v akváriu nebyla voda, žili by v něm možná křečci, ještěrky a hadi. Těm moc vody vadí. Rybám ne. Ryby jsou ve vodě doma. Jen musí být čistá a správně teplá. Ryby v akváriu se také musí krmit, aby neměly hlad. A večer se jim musí zhasnout, aby šly včas spát. Ráno se zas můžeme dívat na svůj kousek moře nebo rybníka v průhledné krabici. Jen škoda, že žádná z těch ryb nic neříká.

bagr

Má velkou lžíci, ale moc se nenají. Všechno, co nabere, ukládá na hromadu nebo rovnou na záda nákladních aut. Rýpe se v zemi, aby vyhloubil jámu, příkop nebo třeba základy pro nový dům. To, co by člověk kopal týdny, zvládne bagr jednou dlouhou rukou za pár hodin. Brodí se blátem, ale to mu nevadí. Kola má totiž opatřena pásy. Díky nim se neboří a kola mu nepodkluzují.

cukr

Pamatujete si na pohádku O veliké řepě? Dědeček ji zasadil docela malou, ale ona vyrostla veliká, převeliká. Když ji chtěl dědeček ze země vytáhnout, musel zavolat na pomoc babičku, vnučku, pejska, kočičku a nakonec i malou myšku. Teprve tehdy se jim to společně podařilo. Řepu odvezli do cukrovaru, nastrouhali ji na nudličky a vařili, aby se z ní začal uvolňovat sladký cukr. Ten pak vybělili a zpracovali do podoby moučky, krystalků nebo malých kostek. A my si s ním teď můžeme osladit třeba čaj.

deštník

Prší! První kapky deště se rozpustile rozplácly o chodník. Když prší nebo jen poprchává, každý prchá, aby se schoval. Vlastně každý ne. Ti, co mají deštníky, kráčejí si dál, jako by ani nepršelo. Deštník, to je totiž příruční stříška proti dešti, navíc i skládací. Potíž je v tom, co dělat, když sněží. Žádné sněžníky nemáme. Ani kroupovníky proti kroupám nejsou, pokud vím. Zato před žhavým sluníčkem, a za to mu patří dík, nás v létě chrání slunečník.

elektřina

Při bouřce třeskají blesky. To je síla! Vzniká při tom elektřina. Lidé se ji naučili vyrábět sami. Nepotřebují k tomu bouřku, ale elektrárnu. Přístroje v ní jsou poháněné vodou, větrem, sluncem nebo párou. Kabely pak elektřina proudí až k nám domů. Tady nám svítí, topí a nutí pracovat různé přístroje a stroje. V zásuvkách na zdi se však skrývá jako zlý had. Takže pozor! Nesahat!

film

Čarodějnice sedla na koště a odlétla. Hrad, který stál na skále, zmizel. A král se proměnil v syčícího hádka. Že je to pohádka? Já to viděla na vlastní oči — ve filmu. Promítají ho v kině a také v televizi. Hrají v něm herci jako v divadle, ale někdo je při tom nafilmuje kamerou a přidělá ty kouzelné triky. Tak vznikne film. Někdy bývá i kreslený nebo… kdo to ví? Ano, loutkový.

glóbus

Kdyby si nějaký velikánský, ale opravdu velikánský obr chtěl hrát s naší Zemí, možná by si ji postavil na svůj obří stůl jako glóbus. Díval by se, jak se pěkně točí, a nespustil by z ní oči. Já nejsem obr, ale glóbus mám. Takový malý model Země. Stojí mi na stole a já si stále říkám, jaká je to pěkná hračka, tahle maličká zeměkoulička. Vypadá, jako by nějaký nezbeda vzal míč, polepil ho mapou světa a utekl pryč.

 

helma, přilba

Taková želva, té je hej! Bloumá si po světě a v zimě i v létě má na zádech krunýř. Když jí něco spadne na záda, ne, že by byla ráda, ale jen se oklepe. Krunýř ji totiž chrání jako brnění rytíře. Je to k nevíře, ale člověk žádný krunýř nemá. Musí si ho koupit v obchodě. Nasadí si ho a hned si připadá o něco bezpečnější. Takovému kupovanému krunýři na hlavu se říká helma nebo také přilba. Nosí ji hasiči, vojáci a spousta sportovců.

 

chobotnice

Čarodějnice samá bradavice je tahle chobotnice. Chobot ale mají přece sloni a také slonice. Chudák chobotnice žádný nemá. Zato nohy jako by jí vyrůstaly přímo z hlavy. Proto se jí říká hlavonožec, není to legrační? Nohou má dohromady osm, ani víc, ani míň. Chobotnice žijí v moři, proto se nemusí mořit s obouváním tolika bot. Můj ty světe, vy přece také v botách neplavete.
Indián

Indiáni byli páni Ameriky. Znali všelijaké triky, třeba jak vyrobit čelenku z peří nebo postavit stan z kůže. Když k jejich zemi připlul Kryštof Kolumbus, neměl ani zdání, že objevil nový světadíl. Spletl si ho s Indií a zdejším lidem začal říkat Indiáni, nebo také rudoši, podle jiné barvy pleti. Na světě jsou totiž různá lidská plemena. Jen by mě zajímalo, jak asi vypadá Indián, když se červená?

 

jabloň

Jablůňko blonďatá, hoď nám svá jablíčka. Jenom ne do bláta. Podzim ti obarvil listí ve zlatém prameni a to je znamení, že bude zima. Koukni, natrháme jablka do košíků. Neboj, to nebolí. Vítr už hvízdá po poli. Stromy půjdou brzy spát. A my si budem přát, abys i v příštím roce měla dost ovoce – na jablečný mošt, na koláče, do kompotu. Také o Vánocích si jablíčka rozkrojíme, a když v nich bude hvězdička, tak je sníme.
kaktus

Že by to byl ježek, co nám usnul v květináči? Ale copak tihle bodlinatí spáči kvetou? Řeknu vám to jednou větou: v květináči roste kaktus. Stačí ho jen trochu rosit, protože moc vody rád nemá. Však také venku roste na poušti, sám i v houštinách. Má tlustý stonek, který v sobě uchovává vodu do zásoby. Co kdyby sucho bylo moc dlouhé. Ale kaktus hrůzou netrne. Od toho má trny. A tak si jen v duchu vrní.

RECENZE:

I nejmenší pokolení je dnes bohudíky zvídavé, a tak se nedivme, že spisovatelka Ivona Březinová neodmítla objednávku nakladatelství Fragment (2003) a pustila se do svízelné, leč i zajímavé a koneckonců radostné práce na Obrázkové encyklopedii pro nejmenší.

Anotace na zadní straně obálky říká, že kniha je určena dětem od 5 let, tedy hlavně předškolákům, kterým chce přiblížit „současný svět z mnoha různých pohledů“. Termín encyklopedie už v názvu napovídá, že články s názvy pojmů, tedy hesla s novými poznatky jsou seřazena podle abecedy, takže se v knize dá hledat jako v opravdové encyklopedii pro velké. To, samozřejmě, malé vědychtivce povznese, ovšem s vlastním hledáním jim stejně musí většinou někdo pomoct. Nejen proto, že ti nejmenší neznají ještě všechna písmenka, ale daleko větší překážkou je pak jejich sled v abecedním pořadí.

Diskutabilní je také základní zvolená metoda seznamování s něčím novým, čímž myslím výklad pojmů podle abecedy. Nutně tím dochází k tematické i ilustrační roztříštěnosti dvoustrany, což díky dobré grafické úpravě působí sice poutavě a pestře, avšak z lediska poznávacího procesu je pro malé dítě chaotické a pojmově náročné. Autorka se snažila „výklad“ oživit minipříběhem, přímou řečí a obraznými příklady, takže se hesla dají dobře předčítat, i o nich povídat, ovšem stejně si myslím, že encyklopedie pro nejmenší zůstane především obrázkovou knížkou na prohlížení, nikoli záměrnou odpovědnou na otázky.

I tak ji vřele doporučuji do knihovniček mateřských škol, protože od vydání Velké obrázkové knížky pro malé děti, na které spolupracovali Bohumil Říha a Milena Lukešová, uplynulo už 23 let.
PhDr. Vladimíra Gebhartová: Knihy pro děti.In: Zpravodaj Asociace předškolní výchovy. Praha, říjen 2004, s.6 – 7