Archiv pro štítek: dobrodružná literatura

Medvědí dráp

Desátá kniha o putování šesti dětí za dobrodružstvím nás tentokrát zavede do Moravskoslezských Beskyd. Cyklistický výlet z nejvýchodnějšího bodu České republiky je narušený setkáním s nebezpečným medvědem.

ANOTACE:

Měl to být několikadenní cyklistický výlet krásnou přírodou Moravskoslezských Beskyd. Šest kamarádů si užívalo prázdninovou pohodu na nejvýchodnějším bodu Česka a chystalo se vyrazit na kolech po legendární stezce Via Czechia. Jenže už první noc byla pro Alfu, Betu, Marianu, Jonáše, Hardyho a Tima dramatická. A to byl teprve začátek. Sami uprostřed lesů musí čelit velké výzvě, při které jde o život. Nalézají se totiž v místech výskytu tří největších šelem České republiky – rysa, vlka a medvěda.

MAPKA míst, kde se příběh odehrává:

UKÁZKA:

Les nespí

„Jonáši! Něco tu je! Vstávej!“ zalomcovala Mariana kamarádem ležícím vedle ní.
Ani nemusela. Jonáš byl na nohou jako střela a bleskurychle zaujal obrannou pozici.
„Kde? Cos viděla?“ vyjekl poplašeně.
„Nevím. Koukalo to na mě,“ hlesla Mariana, v jedné ruce svítící mobil, v druhé sprej proti medvědům.
„Co tady nacvičujete, vy dva?“ zakňourala Beta. „A nesviť mi do očí. Ježiš, my spíme v lese,“ vzpomněla si.
„Stalo se něco?“ posadila se Alfa, a jak vstávala, zaryla loket Hardymu do břicha.“
„Ještě chvilku,“ utrousil a obrátil se na druhý bok.
Zato Tim byl vmžiku čilý jako rybička. Okamžitě pochopil, že se děje něco zajímavého, a dychtivě dorážel na Marianu.
„Byl tu jezevec? Nebo rys?“
„Tak co je, Mari? Mluv, cos viděla?“ dožadoval se i Jonáš odpovědi.
Mariana však byla naprosto zmatená. Měsíc, který právě znovu vystoupil z mraků, jí na tváři kreslil úzkostí zvýrazněné stíny. Neklidně se rozhlížela kolem sebe a rozčileně pohazovala hlavou. Sen a skutečnost jí splývaly do jednoho podivného zážitku, v kterém se liška se svítícíma očima měnila ve vlčici Muzykulu a naopak. A do toho Tim povídá cosi o rysovi.
„Rys?“ pohlédla na nejmladšího člena party nejistě. „Já nevím. Svítily tomu oči. Mohl to být rys?“ obrátila se na Jonáše. „Možná se mi to jen zdálo. Myslím, že jsem na chvíli usnula,“ přiznala v rozpacích. „Nechtěla jsem, myslela jsem, že nejsem unavená, že vydržím, ale asi…“
Jonáš ji však rázně přerušil.
„Mělas už zapnutou baterku, když jsi uviděla oči?“ zajímalo ho.
„Ano,“ přikývla Mariana. „Zapnula jsem ji na mobilu, a jak jsem namířila do houští, tak jsem ty oči zahlídla. Teď už tam nejsou. Ale vážně tam byly,“ dušovala se.
„Já ti věřím,“ uklidňoval ji Jonáš. „Když ve tmě posvítíš do očí tvorovi, který má za sítnicí tapetum lucidum…“
„Cože má?“ chtěl vědět Tim.
„To je fuk,“ odbyl ho netrpělivě Jonáš. „Prostě mají v oku pigmentovou vrstvu, která odráží světlo jako zrcadlo. Když jim posvítíš do očí, světlo se odrazí zpátky, takže to vypadá, že jim svítí oči. Ale ve skutečnosti nesvítí, je to jen odraz. Všechny šelmy to tak mají.“
„Šelmy?“ vyhrkla Alfa.
„Cože? Chcete nám říct, že zatímco jsme tu spali na zemi, civěla na nás nějaká krvelačná šelma?“ přidala se k Alfě Beta.
Hlasitý jekot dvojčat konečně vzbudil i Hardyho.
„Kdo na vás civěl?“ zablábolil rozespale. „Ukažte mi ho a já mu dám do zubů. Na vás nikdo nemá co civět,“ bručel a protíral si oči.
Tim se pobaveně rozesmál. Ostatním ale do smíchu nebylo.
„Mariana poblíž zahlídla nějaký zvíře,“ vysvětloval Jonáš Hardymu. „Mohlo to být cokoliv,“ ozval se po chviličce zaváhání.
„Jo. Třeba rys!“ vřískla Beta. „Rys klidně zabije i psa! Nebo srnce! Co když na nás zaútočí?“
„Neboj se, Beto,“ tišil ji Jonáš. „Rys je sice největší kočkovitá šelma Evropy, ale hodně plachá, člověku se radši vyhne. Pravděpodobnost, že v přírodě zahlídneš rysa, se prý rovná výhře v loterii.“
„Takže to mohl být rys, ale protože je plachý, je dávno za horama,“ zhodnotil Hardy střízlivě situaci. „A vy můžete přestat ječet,“ okřikl dvojčata.
„Ale to ať klidně ječej,“ namítl Jonáš a opatrně dodal: „To, co na Marianu koukalo, mohl být třeba jelen, nebo srna, ale taky… taky třeba něco jinýho. A pak bude dobře, když ten jiný tvor,“ pohlédl významně na Hardyho, „bude vědět, že jsme lidi. A že je nás tu víc.“
„Aha,“ dovtípil se Hardy. „Tak si zazpíváme.“
„Ty ne!“ zavyla dvojčata zoufalým hlasem, že už to rozesmálo nejen Tima, ale i vylekanou Marianu.
Hardy s Jonášem se ještě pomocí Marianina mobilu snažili proniknout temnotu nejbližšího okolí a hodili do křovin pár kamenů. Nic nevyplašili a nic taky nevyplašilo je. Přesto si Hardy ze suchého stromu ulomil pořádný klacek, prý aby se mu líp šlo, až se ráno budou vracet do chalupy. Dvojčata a Tim naštěstí nic nekomentovali, ale Jonášovi a Marianě byl účel klacku jasný. I Mariana se cítila líp, když v ruce nenápadně svírala kapesní nůž, a Jonáš si taky nepohazoval sprejem proti medvědům jen tak pro nic za nic.
„Zkuste usnout,“ vybídl Hardy ostatní. „Já jsem se prospal. Budu držet hlídku, a kdyby na mě náhodou sedla únava, zanotuju si třeba V lese, jo v lese, tam na jehličí…“
„Nee!“ zavyly znovu Alfa a Beta.
„Tak ne,“ pokrčil Hardy rameny. „Budu si nahlas přeříkávat vzorečky na výpočet objemu dutých těles.“
„Neee!“ vřískla dvojčata, teď už spíš v legraci.
Tentokrát se však nikdo nezasmál. Tim možná i chtěl, ale než se k tomu dostal, ozval se z dálky jiný zvuk. Všichni rázem zkoprněli.
„Slyšeli jste to?“
„Co… co to bylo?“
„Pst!“
„Někdo si z nás dělá legraci. Jak Alfa s Betou vyly na Hardyho, tak jim ten člověk odpovídá.“
„Co by tu v lese dělal? Teď v noci.“
„Myslivci choděj číhat na zvěř i v noci.“
„To ale nebyl lidský hlas.“
„A čí teda?“
„Pst! Ticho!“
„Zase! Slyšíte to?“
„Jo.“
„Co to může být?“
Dohadovali se jeden přes druhého. Náhlý strach jim hlasy ztišil do šepotu, ačkoliv Jonáš ještě před chvílí tvrdil, že pokud člověk v lese nechce přijít do kontaktu s divokou zvěří, má mluvit hlasitě. Teď ale ani Jonáš nedokázal nešeptat. Navzdory všem poučkám je ovládal prastarý instinkt. Být potichu. Ani nedýchat. Neupozorňovat na sebe. Stát se neviditelným.
„Zase! Tentokrát to bylo blíž!“ zašeptala Mariana chvějícím se hlasem.
Zvuk v dálce byl táhlý a teskně vábivý. Varovně stoupal a zase klesal, aby ho vzápětí nahradil další. Rozléhal se lesem a pronikal do vědomí všeho živého, co bylo v doslechu.

GO! – Chapadla ohně

Putování šesti kamarádů z Gangu odvážných po ostrově Tenerife se změní v boj o holý život, když se jim do cesty postaví lesní požár.

 

 

 

 

ANOTACE:

Je léto, šest kamarádů z Gangu odvážných čeká prázdninové dobrodružství na jednom z Kanárských ostrovů. Mariana má první noc na Tenerife zlý sen, a ohrožující pocit ji neopouští ani po probuzení. Proč má takový strach z ohně? Po báječné plavbě lodí se parta vydá pirátskou stezkou na výlet. Už se zdá, že zvládnou všechny nástrahy, když v dálce spatří dým. Pochopí, že je čas pospíšit si do bezpečí, než vysušená oblast vzplane. Snad se nevyplní Marianiny předtuchy a ohnivá chapadla ji, Alfu, Betu, Tima, Jonáše a Hardyho nepolapí!

UKÁZKA:

Stráň, po níž sbíhali, byla plná suchomilné vegetace. Žádný div, že stačilo málo. Ohořelá, asi už dávno mrtvá větev stromu se pod náporem ohně rozlomila. Její kusy s řachnutím spadly do suché trávy, kde z ní okamžitě vyskákaly desítky drobných červených jisker. Většina se hned změnila v drobné plamínky, které začaly požírat suchá stébla, odkvetlé stvoly hadinců, skomírající čilimníky, spadané jehličí, drny vysušené na troud… Najednou bylo všechno před nimi v jednom plameni.

„Zpátky!“ zakřičel Jonáš.

„Ale kam?“ řval Hardy. „Vždyť za námi taky hoří!“

„Tamhle by to ještě šlo proběhnout!“ všiml si Tim dosud nezasaženého místa.

„Vidím! Tak rychle! A co nejvíc se zakryjte!“ zavelel Jonáš, natáhl si přes hlavu kapuci mikiny a jako první se rozběhl do skuliny mezi hořícími keříky, aby prověřil, jak to vypadá dál.

Všem se podařilo proběhnout dřív, než se ohnivý kruh kolem uzavřel.

„Co teď?“ prohrábla si Mariana rozčileně vlasy, jestli v nich neuvízl poletující oharek.

„Musíme k silnici,“ prosazoval Jonáš. „Z vrcholku sopky byla jasně vidět. Když poběžíme přímo dolů, určitě na ni brzy narazíme.“

Hardy přikývl.

„To zní rozumně. Asfaltka by měla oheň zastavit.“

Počítali s tím, že po ní pojedou hasičská vozidla. Nebo i jiná auta. Že jim někdo pomůže. A kdyby náhodou ne, za asfaltovou silnicí budou před ohněm v bezpečí.

Přepočítali se. Oheň je předešel. Když strání doběhli k ohybu svahu nad silnicí, zuřilo už dole peklo. Ohnivý vichr hnal vzduchem doutnající větvičky, mračna podpáleného jehličí a syčící kůry. Pro vysoké plameny nebyla dvouproudá silnice žádnou překážkou. Hbitě přeskočily na druhou stranu a s lačným chroustáním se zakously do protějšího borového lesa.

„Vidíte?“ vykřikla Alfa. „Ta silnice hoří!“

Vzduch nad asfaltem se mihotavě tetelil. Stoupající teplota nasávala vzduch z okolí, a živila tak oheň kyslíkem. Vozovka se jim před očima měnila v ohnivou řeku.

„Tudy neprojdeme,“ zašeptal Jonáš a vůbec nevadilo, že ho v hukotu a praskání ohně nikdo neslyší, všichni to viděli, všem bylo jasno.

Žár začínal být nesnesitelný. Zděšeně couvali zpátky do stráně.

„Ale tam přece nemůžeme!“ ohlédla se k smrti vyděšená Beta.

Jonáš horečně uvažoval. Snažil se v duchu si vybavit scenérii, jak ji s Marianou viděli z vrcholu kopce.

„Mari, ten velký sopečný splaz je teď vpravo od nás, že jo?“ obrátil se na kamarádku. „A jiný tam nebyl,“ ujišťoval se, když kývla.

„Určitě ne tak rozsáhlý. Co máš v plánu?“ zeptala se s nadějí v hlase.

„Musíme se dostat na to lávové pole. Je tam málo porostu, budeme tam před plameny víc v bezpečí,“ vysvětloval horlivě a hned se rozběhl napřed.

Nad hlavou jim přeletělo další hasičské letadlo. Když kus od nich otevřelo nádrž s vodou, pár droboučkých kapek dopadlo až na ně. Pilot je však ani tentokrát nezahlédl.

 

INFO: V závěru knihy najdete zásady přežití při požáru.

 

Čtenářská recenze:

Databáze knih
LucieB.
29.12.2022

Kdo ještě nezná tuhle povedenou partičku, bude příjemně překvapený. Dobrodružné příběhy, kde nechybí napětí, odvaha, ale taky krapet štěstí… Některé situace, do kterých se dostanou shodou okolností a náhod, mohou skončit špatně, pokud člověk nezná alespoň základy přežití pro konkrétní situaci – tentokrát je to boj s ohněm. Kdo by jej na dovolené na Kanárech čekal? Právě že nikdo…
Naše děti tuhle řadu milují. V knihovně máme všechny díly a vřele doporučujeme!
Zkuste www.gangodvaznych.cz

Kosmas

Tahle partička má pro strach uděláno! Faktem ale je, že Kanáry přijely děti na prázdniny v očekávání dobrodružství, výletů a koupání se v moři. Že se to ale zvrtne v boj o holý život, to nemohly tušit. Gang odvážných, jak si říkají, se však díky znalostem, důvtipu a odvaze dokáže dostat z každé šlamastyky, i když někdy jí uniknou opravdu jen o fous. Dobrodružná série potěší cestovatele, kteří rádi poznávají nová místa a kultury. Jak se vyhnout nebezpečí a zdárně se dostat do bezpečí, se dozvíte na konci knihy v Zásadách pro přežití. Tentokrát jsou to zásady při požáru. Chcete-li vědět víc nejen o dvojčatech Alfě a Betě, Marianě, Timovi, Jonáši a Hardym, mrkněte na www.gangodvaznych.cz

GO! – Ztraceni ve vlnách

Poklidná plavba velké zaoceánské lodi plující podél Baham se pro šest dětí ve věku 10 až 16 let rázem změní v boj o holý život na záchranném nafukovacím ostrůvku unášeném na širé moře.

 

POSTAVY:

ANOTACE:

Poklidnou plavbu velké zaoceánské lodě přeruší jedné noci pronikavý zvuk sirény. Hoří! Mariana se probudí a vyhlédne ven. Cestující vybíhají z kajut a snaží se prodrat na horní palubu. Nastává chaos a panika. Marianě se podaří zachránit se v malém nafukovacím člunu spolu s českými kamarády, které teprve včera poznala na pirátské párty. Ale jsou skutečně zachránění? Vždyť dravé vlny uchvátily člun a Marianu, Jonáše, Tima, Hardyho a dvojčata Alfu a Betu unášejí na širé moře. Zvládne tahle šestice nebezpečné překážky a obstojí v nečekaných a strastiplných okamžicích? A vůbec – přežijí?

UKÁZKA:

„Lidi, já bych pil,“ hlesl Jonáš.

Mariana si mlčky olízla rty. Sůl. Jak je to dlouho, co se s Jonášem proháněli na palubě lodi na inlajnech? Sto let? Dvě stě? Taky si tehdy slízla ze rtů sůl. Jenže všude kolem byly bary a restaurace plné jídla a pití. Bazény s teplou sladkou vodou, vířivky a masáže. Kajuty se sprchou a pohodlným lůžkem. Spousta světel a spousta lidí. Máma.

Mariana namočila šátek do vody, vyždímala ho a mokrý si ho plácla na zátylek. Aspoň chvíli příjemně chladil. Jonáš udělal totéž s ponožkou. Nejradši by si nohy přehodil přes okraj člunu a máčel si je. Ale měl natolik rozum, aby téhle touze nepodlehl. Používat svoje nohy jako návnadu pro kdovíjakého hladového tvora se mu opravdu nechtělo.

„Mám žízeň,“ zašeptal Tim okoralými rty.

„Zkus spát,“ poradila mu Mariana. „Všichni zkuste. Vezmu si hlídku.“

„Večer rozdělíme první příděl vody,“ ozval se Hardy ochraptěle. „Ať už nás do večera najdou, nebo ne. Večer se napijeme. Souhlasíte?“

Mlčky přikývli. Beta mlaskla ze spánku. Možná už se jí zdálo, že pije.

Únavou usnuli skoro okamžitě. Timovi se na zádech vyhrnulo pruhované tričko pirátského kostýmu, tak ho Mariana přikryla svým šátkem, aby se nespálil. Jen se maličko pohnul a zavrněl jako mimino.

Kolik že mu je? Vlastně o sobě skoro nic nevědí. Musí se ho zeptat, až bude vzhůru.

Člun se pohupoval na vlnách vláčnými rovnoměrnými pohyby. Marianu to ukolébávalo ke spánku.

„Nesmím usnout. Mám hlídku. Nesmím,“ mumlala si potichu.

Namočila si rukáv mikiny a jako žínkou si jím třela spánky a čelo. Trochu si vodou navlhčila i rty, ale jen to roznítilo jejich vyprahlost.

Slunce jí žhavě šílelo skoro nad hlavou. Poledne. Přelétla očima obzor. Modř jasné oblohy se tam křehce stýkala s modří moře. Jinak nic zvláštního. Nic neobvyklého. Nic, co by znamenalo záchranu. Jen voda. Tak neskutečné množství vody kolem, a člověk se jí nemůže napít. Nebo může… ale pak se upije k smrti. Jen hrstka trosečníků popíjela mořskou vodu a nezabilo je to. Voda. Samá voda… přihořívá… hoří!

Pohled jí padl na láhev s vodou. S jejich jedinou pitnou vodou. Kolem hrdla měla pevně omotanou šňůru, kterou byla přivázaná k jednomu z úchytů.

Chudák láhev, ten provaz kolem krku jí musí škrtit, napadlo Marianu. Měla by ji osvobodit. Sundat šňůru z hrdla. Otevřít zátku. Nechat láhev nadechnout. Napít se. Napít se! Napít se!!

Mariana zavrtěla tak prudce hlavou, až ji vlasy nasáklé solí ostře sekaly do tváří. Jako důtky, uvědomila si. Trestám se za to, že chci pít. Musela přelud zahnat. Vidět v láhvi znovu jen láhev.

Povedlo se. Jenže láhev, která před ní ležela na dosah ruky, byla plná pitné vody. A Marianino tělo tolik chtělo pít, tolik!

Co by se vlastně stalo, kdybych láhev otevřela? Jen malinko. Jen jeden doušek. Ne, půl doušku. Nic by nepoznali. Nebo poznali, protože by strhla uzávěr. A co? Má hlídku. Je vyčerpanější než ostatní. Má právo! Má právo?

Znovu se podívala na obzor a vzrušeně poposedla. To je… to je…

 

KŘEST KNIHY
14. 9. 2017 – více zde.

RECENZE 1:

Čtenářská recenze: Ivona Březinová – Ztraceni ve vlnách

10.5.2018

Na palubě obří lodi plující z Floridy kolem Baham a dál do Portorika ubíhají prázdniny velmi pomalu. Každý je tráví po svém. Navíc je tam všechno, nač jen pomyslíte. Bazény, restaurace, kina, hřiště, posilovna, dokonce i ovál pro inline bruslení. A právě tam se seznámí dva Češi, Mariana s Jonášem. Že budou mít za chvilku k sobě blíž, než si mysleli, si ani jeden nepředstavoval.

Knížka Ztraceni ve vlnách je dobrodružstvím šestice dětí a teenagerů, kteří se při evakuaci zaoceánské lodě dostanou do velice nezáviděníhodné situace a vysněné prázdniny se pro ně stanou bojem o holý život. Na palubě lodi totiž vypukne požár, je vyhlášen poplach a je třeba se okamžitě evakuovat. Mariana ani Jonáš už se nemohou vrátit zpátky do kajuty ke svým rodičům, a nezbývá jim, než poslechnout posádku a nalodit se na záchranný člun s několika dalšími lidmi. Jenže člun je prasklý a všichni musí do vody. Námořník na poslední chvíli vytáhne z potápějícího se člunu záchranný plovoucí ostrůvek, na který se nalodí všechny děti, které byly předtím na člunu. Mariana, Jonáš, malý Tim a dvojčata Alfa a Beta (Alfréda a Alžběta) se svým velkým bráchou Hardym. Do toho se zvedne prudký vítr a vmžiku odnese ostrůvek pryč. Děti jsou vydány napospas běsnícímu oceánu a musejí se postarat samy o sebe. Spojí své síly, podporují jeden druhého fyzicky i psychicky, ale mají jen skrovné zásoby a pár hltů vody a ty nevydrží věčně. Bouře se sice ztiší, ale nastoupí vše spalující žár, děti mají žízeň a hlad a jsou na pokraji vyčerpání. Nejednou to vypadá, že je vše ztraceno…
A jak to všechno nakonec dopadne? O tom se dočtete v téhle napínavé knížce.

Ztraceni ve vlnách je příběhem, ze kterého je třeba vzít si ponaučení. Nikdy totiž nevíte, kdy se vám budou cenné rady hodit a kdy vám i zdánlivá maličkost může zachránit život. Do prekérní situace se totiž můžete dostat velmi rychle a jsou situace, které nelze dopředu zcela předvídat. Nikdy proto nepodceňujte informace o bezpečnosti i počasí, a pokud se dostanete do problémů, snažte se vzpomenout na všechno důležité, co jste se dozvěděli. Vždy si vyslechněte bezpečnostní pokyny a dbejte na prevenci.

Vychází v edici Gang odvážných – GO!, ve které dosud vyšly knihy Nevinná lavina a Ve spárech džungle. V nich se opět setkáte s povedenou šesticí dětí, které se nejen díky divoké přírodě dostanou do situací, které si předem nevybraly a kdy jde o holý život.Knížku jsem pořídila svým dvanáctiletým klukům, dvojčatům. Sto stránek hravě přečetli a moc mě potěšilo, že se snažili sami přijít na bezpečnostní pravidla a zásady přežití.

Autorkou je Ivona Březinová, zkušená spisovatelka knih pro děti a mládež, kterých má na svém kontě již více než stovku. Knihy z edice Gang odvážných jsou ideální pro prázdninové čtení.

Autorkou recenze pro Knižní klub je Lucie Bednářová
https://www.knizniklub.cz/knihy/255908-ztraceni-ve-vlnach.html#additional-info–content–recension

RECENZE 2:
Lucie Cooper (recenze Kosmas)

https://www.kosmas.cz/knihy/233533/ztraceni-ve-vlnach/

Příběh o tom, jak se z výletu na luxusní zaoceánské lodi za pár minut stane boj o život, když je záchranný člun s dětmi unesen v bouřce na širé moře. Všechno začne nevinně požárem v části obří lodi, nastane panika a je třeba se nalodit na čluny. Zafouká větřík a už se vezete. Šestice dětí je nucena spolupracovat a zachránit si tak vlastní život. Díky velkému odhodlání, a i racionálnímu vyhodnocení situace, kdy je třeba zachovat klid i přes nepřízeň osudu, nedostatek jídla i vody, nepříznivé počasí a nejistý osud, však nakonec všechno dobře dopadne. Ale je to boj! S přírodou i se sebou samými. Hóoodně dobrodružná knížka pro děti o tom, jak se zachovat v kritické situaci na moři. Nechybí ani pravidla pro přežití. Mým dětem se to moc líbilo.