Leporelo o lučních rostlinách. Říkanky představují jednotlivé byliny jako živé bytosti a ukazují, jak je na louce po ránu rušno. Průvodkyní loukou je malá bílá konvalinka.
Kniha byla upravena i pro aplikaci Booko.UKÁZKA Booko:
UKÁZKY:
Jednoho dne dojde v kabinetě přírodopisu k podivuhodné události – obživne tam mamutí mládě. Nečekaný objev se podaří čtveřici prvňáčků, kteří se hned rozhodnou, že se o mamutka postarají. Míša, Nina, Teo a Vládík mají své opravdu velké tajemství.
https://booko.cz/UKÁZKA Booko:
ANOTACE:
Kniha pro začínající čtenáře vypráví o velkém tajemství . Čtveřice kamarádů z první třídy najde v kabinetě přírodopisu podivného chlupatého tvora s chobotem. Že by to byl mamut? A jak by to bylo možné? Mládě je opuštěné a děti se rozhodnou se o něj postarat. Jenže kam ho mají schovat? Mamutík se má čile k světu a roztočí kolem sebe kolotoč bláznivých situací.
UKÁZKA 1:
JMÉNO PO MEDVĚDOVI
Ahoj, já jsem Míša. Míša Suková. Kdybych byla kluk, jmenovala bych se Míša Suk.
Jméno mám po mámině plyšovém medvědovi. To je, co? On byl taky Míša. Měl hnědé tlapy a žluté bříško. Uměl bručet. Brum! Brum! Když byla máma malá, měla ho moc ráda. Dneska neví, kam se poděl. Na půdě jsme ho nenašli. Ani ve sklepě nebyl. Dokonce ani na chatě u babičky. Ale hlavní prý je, že jsem se mámě neztratila já.
UKÁZKA 2:
OBSAH
JMÉNO PO MEDVĚDOVI
CHODÍM DO ŠKOLY
PAN UČITEL
BOJOVÁ PORADA
ZAVŘENÉ DVEŘE
KRMENÍ
ZAPOMENUTÝ MOBIL
CO JE ZA DVEŘMI?
VOLÁME SANITKU
CO TEĎ?
V KABINETĚ
LOUŽIČKA
TAJEMSTVÍ LEDNICE
NEZNÁMÝ TVOR
JE TO SLŮNĚ?
CHOBOTNICE NEMAJÍ CHOBOT
JE TO MAMUT!
DALI JSME MU JMÉNO
KAM S NÍM?
STĚHOVÁNÍ
ÚKOL V CUKU LETU
FERDA MÁ HLAD
ČÍM FERDU NAKRMÍME?
CHOBOT NENÍ BRČKO
FERDA MÁ RÝMU
MÁMA JUTA
KOZÍ MLÉKO
ROSTE JAKO Z MLÉKA
PAN ŠKOLNÍK
KAM SE SCHOVAL?
JEZÍRKO
FERDA POTÁPĚČ
VSTUP ZAKÁZÁN
NA NÁVŠTĚVĚ
PŘÍSNĚ TAJNÉ
UČEBNÍ POMŮCKA
PAN UČITEL JE HLAVA
ŠKOLNÍ INSPEKTOR
ON MRKNUL!
MAMUT S MRKACÍMA OČIMA
TEO ZASAHUJE
O MAMUTÍ CHLUP
FERDA VE TŘÍDĚ
FERDA V HODINĚ DĚJEPISU
DEJTE TO ZVÍŘE PRYČ!
PROSINCOVÁ DOBA LEDOVÁ
HRA NA SOCHY
HRA NA PRAVĚK
ZIMNÍ PASTVIŠTĚ
CHYSTÁNÍ SE NA CESTU
NOVÁ RODINA
JEŠTĚ NĚCO
UKÁZKA PRACOVNÍHO SEŠITU:
22.6.2018První čtení přichází s příběhem, který se jen tak nevidí. Čtveřice kamarádů objeví ve staré lednici v kabinetu mládě mamuta, a začnou se dít věci!
V první třídě je na čtení dáván ten největší důraz, a tak je důležité, aby děti nejen pěkně četly, ale aby je příběh pobavil a něco si z něj zapamatovaly. A proto je tu Ivona Březinová, jedna z našich nejpopulárnějších spisovatelek knih pro děti a mládež, která příběh mamutíka Ferdy, nebo vlastně mamutice Ferdy, napsala.
Chobotem sem, chobotem tam je příběh čtyř kamarádů, Míši, Niny, Tea a Vládíka. Ti se vydají na tajnou výpravu do kabinetu, jenže je přistihne stařičký pan učitel Vácha, a hned je zaměstná na školní zahradě, kde chovají ovečky, kozu a oslíka. Pan učitel pošle Míšu pro zapomenutý mobil, a když mu ho Míša přinese, vyřídí si pan učitel jeden jediný hovor a najednou zkolabuje. Naštěstí jsou děti duchaplné a zavolají sanitku, a tím panu učiteli nejspíš zachrání život. Bůhví, jak by to dopadlo, kdyby tam nebyly.
Jenže co s mobilem pana učitele? A tak se děti rozhodnou, že ho vrátí do kabinetu. Tam objeví starou lednici, a když ji otevřou, nestačí se divit. Je v ní malý, chlupatý slon, ale on to vlastně není slon, je to mamut. Panu učiteli se totiž povedl jeden experiment, kterému ani sám nevěřil. Zatímco je pan učitel v nemocnici, děti se o mamuta pěkně starají. A ten zatím roste jako z vody… Jak to s mamutem dopadne, prozrazovat nebudu, ale děti, které pěkně přečetly celou knihu, si mohou vyplnit pracovní sešit, ve kterém najdou spoustu zajímavých otázek, ale také vybarvovačky, doplňovačky, spojovačky, křížovky, důležitá telefonní čísla (když zkolaboval pan učitel, děti mu přivolaly pomoc), a také je tu několik typů na hry, např. „na sochy“.
Přiložený pracovní sešit je ale dalším zdrojem informací, např. o alergenech, o lidových rčeních, o křestních jménech apod., a z celého příběhu tak dělá perfektní interaktivní zábavu s poučením. Děti tak knížku rozeberou opravdu skrz naskrz a díky otázkám si musí vzpomenout, jak to tedy v knížce bylo…A jen tak mimochodem, víte, že mamuti jsou vegetariáni?
Autorkou recenze je Lucie Bednářová
Leporelo obsahuje 11 říkanek o domácích mazlíčcích. Najdete tu psa, kočku, akvarijní rybky, myš, křečka, hada, pískomila, papouška, leguána, morče a želvu. Každý z nich bydlí trochu jinak. Někdo v pelíšku, jiný v kleci, další třeba v akváriu. Ke každému tvorovi se váže jedno čtyřverší, které pak zvíře samo glosuje.
Rok vydání: 2014
Napsáno: 2012
Stran: 12
Žánr: leporelo
Ilustrátor: Bára Buchalová
Nakladatel: Albatros
Náklad:
ISBN: 978-80-00-03623-6
poznámka 1: pro děti od 3 let
poznámka 2: Kniha byla upravena i pro aplikaci Booko.
poznámka 3: Říkanka Želva byla zhudebněna Evou Ježíkovou
UKÁZKA Booko:
UKÁZKY:
NOTY!!
Říkanka Želva byla zhudebněna Evou Ježíkovou. Noty vyšly ve sborníku Zatoulané písničky vydaném v roce 2020 k 20. výročí dětského pěveckého sboru MIBIDIZO ve Valašském Meziříčí. Sbormistryní dětského pěveckého sboru je právě Eva Ježíková.
Adélka chodí do druhé třídy a spolu se svým jezevčíkem Kaštanem si najde podivného kamaráda. Je to hadrový panáček, který má tu moc, že kdo ho právě má u sebe, zlobí.
Kniha byla upravena i pro aplikaci Booko.UKÁZKA Booko:
ANOTACE:
Adélka chodí do druhé třídy a spolu se svým jezevčíkem Kaštanem si najde podivného kamaráda. Je to hadrový panáček, který má tu moc, že kdo ho právě má u sebe, zlobí. A tak zlobí nejen Adélka, ale postupně i Adélčini spolužáci, paní učitelka, školník, ředitel, a dokonce i maminka s tatínkem. Není proto divu, že hadráček dostal jméno Zlobidýlko. Adélka se nakonec rozhodne, že mu od zlobení pomůže, ale naučit se nezlobit, to dá někdy pořádnou práci.
UKÁZKA:
Kaštan je pes. Jezevčík. Má dlouhé tělo a krátké nohy. A štěká.
„Haf haf,“ volá na Adélku.
Adélka není pes. Adélka je holka. Má dlouhé hnědé vlasy a legračně pihovatý pršáček. Sehne se ke Kaštanovi a popadne ho za uši.
„,Kaštane, do které chodím třídy?“
„Haf haf“, odpoví Kaštan.
„Správně, do druhé,“ pochválí ho Adélka. „Jsem druhák. To už jsem velká, víš? To mě musíš poslouchat.“
Kaštan zavrtěl ocáskem a vděčně Adélce olízl dlaň. Pak vzrušeně zavětřil a odběhl do křoví.
Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm
šmejdí sem a tam.
„Pozor, něco tu mám,“ hafne na Adélku, ale ta právě dlouhými kroky měří vzdálenost od lavičky k vysokému stromu.
„Maminka říká, že jsi buk. Umíš bučet, buku?“ ptá se stromu Adélka.
Strom jen tiše zašuměl několika horními větvemi a poslal Adélce k nohám žlutozelený list.
„Co mi píšeš, buku? Já už umím krásně číst, víš? Přečtu i vzkaz od mámy, přečtu i ten tvůj. Jen po tátovi to ještě někdy nepřečtu. Škrábe jako kocour. I Kaštan by to napsal líp.“
„Kde jsi, Kaštane? Jdeme domů,“ vzpomene si Adélka.
Kaštan nic.
„Ke mně, Kaštane! Ke mně!“
Na tenhle povel byl jezevčík cvičený. Vždycky hned přiběhl. Teď ne. Křoví se jen mírně třáslo a ozývalo se z něj výstražné mručení.
RECENZE:
Kterak Zlobidylko zlobit přestalo
…“Titul glosy napovídá, co asi začne tropit majitel hadrové hračky obšťastňující dočasné nejen děli, ale také maminku, tatínka, paní pokladní v samoobsluze, ba dokonce i lva v cirkuse, pana ředitele a pana školníka. Hadrový panáček tak dává sledu volně řazených příhod jednoduchý rámec a navíc se pro autorku stává východiskem pro rozvíjení situační, případně i jazykové komiky. Ivoně Březinově se uvedená kniha celkem podařila co do jeji kvality i co do didaktického ponaučení. V obou aspektech se hlásí k humoru, jakým se vyznačují příběhy paní Laryfáry Betty MacDonaldové.‘
(no) Ladění 411998, 5.13
… „U tohoto typu prózy jde vždycky o nosný nápad, s nímž si autorka musí umět srozumitelné a nápadité pohrát. Březinová to udělala vkusně a knížka by měla mít u mladých čtenářů úspěch.“
(110 Nové knihy 48 / 1998,s. 7)
Příběh dvou školáků, kteří jsou nerozlučnými přáteli. Jeden z nich je třeťák Julin na vozíčku, druhý pes César, který chodí do psí školy, aby se mohl stát asistenčním psem.
Kniha byla upravena pro aplikaci Booko.UKÁZKA Booko:
ANOTACE:
Příběh o přátelství devítiletého Julina upoutaného na vozík a jeho psa Césara, který kvůli svému malému pánovi chodí do speciální psí školy, aby se mohl stát opravdovým asistenčním psem. Kniha plná veselých příhod odehrávajících se ve škole dětí i ve škole psů ukazuje Julina jako obyčejného kluka, který je součástí party, nepotřebuje být litován a občas je mu i co závidět.
Ahoj, já jsem Julin! Jsem třeťák, je září a právě mi začíná škola. Do školy nechodím, ale jezdím. Mám rád počítače, závody, psy, a samozřejmě rodiče a kamarády. Jsem obyčejný, myslím, že docela chytrý kluk.
Ahoj, já jsem César! Jsem prvňák, je září a právě mi začíná škola. Do školy nechodím, ale běhám. Mám rád dobré jídlo, výlety, lidi, a samozřejmě své pány a kamarády. Jsem docela šikovný Julinův osobní asistent. Jsme nejlepší přátelé a společně zvládneme úplně všechno!
UKÁZKA:
Tajemný vzkaz v tenisáku
„Ukaž, co to máš za míček, Césare?“ řekl Julin udiveně. „To není tvůj tenisák. Komu jsi ho vzal, co? To se nedělá, brát cizí věci.“
Jo, já vím. Jenže tohle není cizí věc. To je tenisák mý kamarádky z vedlejší třídy. Alfa je moc prima labradorka a ve škole studuje obor vodicích psů pro lidi, co nevidí. Alfa se učí, jak vést svou paní po ulici tak, aby nezakopla, aby nikam nespadla, aby ji nic nepřejelo a taky aby nezabloudila do úplně jiný ulice, než kde bydlí. Alfa říká, že je to docela fuška. Ale ji to prý baví. A svou Mílu má ráda. Jako já tebe, Juline.
„Tak, Césare! Míček. Dej!“
Dej! už umím. Tady ho máš, Juline. Ale kradenej není. My jsme si ho s Alfou jen vyměnili. Chtěla to, víš? Pořád mi ho o přestávce cpala, tak jsem si ho vzal a dal jí ten svůj.
Julin seděl na posteli a pohazoval si cizím tenisákem. Ale pak se na něj podíval pozorněji a zjistil, že míček je v jednom místě naříznutý. Nehtem zajel do škvíry, cosi nahmatal, podíval se na Césara a řekl:
„Podej mi pinzetu. Pinzetu, Césare! Přines!“
Hm, to se ti řekne, pinzetu. Ale co ta pinzeta je, u všech zahrabanejch kostí? Umím ti podat propisku. Propisku bys nechtěl? Brada už mě naučil podávat taky knihu, sešit, penál, nůžky, ty musím opatrně. Přinesu čepici, rukavice, bundu a boty. Dokonce i mobil už umím. A je to teda pěknej šok, pokud ti mobil zazvoní přímo v tlamě, když ho zrovna neseš. Fuj! Poprvé jsem se tak lekl, div jsem tu věc nespolknul. Ale Brada mě vytrénoval, už se nelekám.
„Césare! Tu pinzetu!“
Nevím, Juline. Pinzetu fakt neumím.
Julinovi se nakonec podařilo do škvíry v míčku vsunout dva prsty. Trochu měl strach, aby ho nechytla křeč, ale zdálo se to být v pořádku. Opatrně, kousek po kousku, cosi vytahoval.
„Tý jo! Co to může být?“
César postřehl v Julinově hlasu napětí a obezřetně se posadil těsně vedle něj. To aby v případě, že by se s Julinem něco dělo, mohl včas zasáhnout.
Julin držel v rukou malý, na několikrát složený papírek.
„To bude asi vzkaz. Nějaká tajná zpráva. Chápeš, Césare? V tom míčku bylo ukrytý nějaký tajemství.“
TISKOVÁ ZPRÁVA O KŘTU KNIHY:
KNÍŽKU KLUK A PES POKŘTIL JAN POTMĚŠIL A PES
Praha, 8. dubna 2011
Herec Jan Potměšil a asistenční pes Ešlinka ze sdružení Helppes se stali kmotry nové knížky Ivony Březinové Kluk a pes. Jejími hlavními hrdiny jsou totiž třeťák Julin, který je vozíku, a jeho asistenční pes César. Ten je také vtipným vypravěčem příběhu.
Nakladatelství Albatros pozvalo do Ta kavárny Jedličkova ústavu v Praze děti ze základní školy Jedličkova ústavu, ze ZŠ Nedvědovo náměstí a žáky Učiliště pro děti s více vadami. Všichni si s napětím poslechli ukázku z knížky v podání autorky Ivony Březinové a herce Jana Potměšila. „Ivona Březinová zpracovala téma odlišnosti vtipně, vesele a přístupně. Už se těším, jak ho přečtu svým dětem,“ řekl Jan Potměšil.
Šestnáctiměsíční fenka Ešlinka, která je stejně jako hlavní hrdina knížky César žákyní psí školy, pak předvedla, co všechno umí – stáhnout paničce rukavice i čepici, podat hrneček, mobil i hřeben, otevřít skříňku i podat vodítko. Její cvičitelka Zuzana Daušová pak dětem vyprávěla, jak to v psí škole vypadá a co všechno jsou psi schopni se naučit.
Setkání zakončily divoké závody ve slalomu na vozíku, kdy si to rozdaly děti, které vozík potřebují ke každodennímu životu, s těmi, které na něm seděly poprvé v životě.
Nakladatelství Albatros zároveň předalo Ta kavárně, kde se scházejí klienti Jedličkova ústavu a škol a maminky s dětmi, malou knihovničku dětské literatury. Návštěvníci kavárny mají teď možnost si půjčit leporela pro nejmenší, knížky prvního čtení i literaturu pro teenagery. „Jsme rádi, že se naše knížky dostanou na místo, kde se schází spousta dětí,“ řekla šéfredaktorka Albatrosu Šárka Krejčová a slíbila, že nakladatelství bude knihovničku pravidelně doplňovat o nové tituly.
Ivona Březinová se věnuje literatuře pro děti a mládež všech věkových kategorií a nejrůznějších žánrů. Za součást své profese považuje i povídání si se čtenáři na besedách, a proto s pověstným batohem knih na zádech křižuje celou republiku. V poslední době se také v rámci svého působení na Literární akademii stará o nejmladší spisovatelskou generaci. Je mimo jiné autorkou knihy Lentilka pro dědu Edu, která popisuje dětskou zkušenost se stářím (Albatros, 2010).
RECENZE 1:
iLiteratura
Březinová, Ivona: Kluk a pes
Autor článku: Milena Šubrtová – 20.9.2011
knihy : Česká republika /RECENZE DĚTSKÁ
Ivona Březinová se novelou Kluk a pes opět pohybuje v prostoru návodné, formativní literatury, kde již mnohokrát osvědčila své literární kvality. Stačí připomenout čtenářsky úspěšný cyklus o dospívajících a závislostech Holky na vodítku či prózu Lentilka pro dědu Edu, líčící s optimismem nelehké soužití dítěte a prarodiče s Alzheimerovou chorobou.
Ivona Březinová: Kluk a pes. Ilustrace Eva Švrčková, Albatros, Praha, 2011, 60 s.
Julin a pes César trávili až dosud každou volnou chvíli společně, se začátkem školního roku však jejich cesty dočasně rozdělí pevný řád povinností. Školákem se totiž vedle třeťáka Julina nově stává i retrívr César, který podstupuje výcvik na asistentského psa, aby mohl lépe pomáhat svému dětskému kamarádovi, odkázanému v důsledku postupujícího onemocnění na invalidní vozík. Epizody ze školního prostředí jsou tak nevšedně zpestřeny o zajímavosti ze života psích školáků.
Březinová rozvíjí nelehké téma handicapu citlivě, bez sentimentu a s osvobozujícím humorem. Julin je se svým postižením smířen, vozík mu kompenzuje fyzickou nedostatečnost, ale stává se rovněž přirozenou rekvizitou dětských her. César je Julinovi důležitou oporou na cestě k samostatnosti a v rodinném mikroprostoru je mu vyhrazeno místo rovnoprávného člena, jenž je Julinovi blízko jako sourozenec. Za určitou slabinu prózy lze považovat její přesycenost nastolenými problémy, které na ploše komorního příběhu nejsou přesvědčivě rozvinuty, a pouze letmo nastíněnými charaktery jejich nositelů (například strach nevidomé Míly; Břéťa utíkající z domova v obavách z trestu kvůli špatnému vysvědčení).
Autorka dynamicky střídá různé vypravěčské polohy. Jedním ze zdrojů komiky se stává Césarova psí perspektiva, ze které je s odzbrojující bezprostředností nahlížen každodenní život v lidské společnosti. Použití tohoto „nespolehlivého“ zvířecího vypravěče není v kontextu české literatury pro děti novým prostředkem, nicméně Březinová s ním pracuje funkčně. Césarovy komentáře, v textu typograficky odlišeny kurzivou, nemají pouze povahu zábavných glos, ale dětského čtenáře aktivizují a zdůrazňují etické poselství příběhu. Knížka je v tiráži doporučována čtenářům od osmi let, určitě však najde vděčné recipienty i mezi mladšími dětmi.
© Milena Šubrtová
RECENZE 2:
RECENZE 3:
Kluk a pes od Ivony Březinové zaujme tématem a nádhernými ilustracemi
Knížka Kluk a pes je novým počinem Ivony Březinové. A jako vždy, zaujme svým tématem, které je široké a citlivě seznamuje děti s něčím, co bývá společností vnímáno spíše negativně či rozporuplně (tady je onen Kluk vozíčkářem). Druhou nádhernou rovinu jsem v knížce objevila v ilustracích, které jsou z autorské dílny Evy Švrčkové. Obě dámy jsem v rámci recenze požádala také o pár slov.
Líbí se mi živý styl, který vás vtáhne přímo do děje a s Julinem, klukem na vozíku, prožijeme jeden školní rok. Jeho asistenční pes César ovšem také chodí do školy, jak pochopíte hned po prvních stránkách. Ovšem do té psí… aby se naučil
vše, co potřebuje znát. A nebude tam sám, spolužáků bude mít hafo a z jeho psí hlavičky se dozvíte nejen, jak pes přemýšlí a funguje. Třeba barvitý popis „chytání stopy“ je excelentní, ale také co se v takové škole děje a jak to chodí mezi psími spolužáky.
Anebo úplně prostou věc, jak to chodí u večeře.
„Lidi, já bych žral. Jezte rychle! Vím, že až se najíte, taky dostanu něco dobrého. Voňavého. Z té velké plechové mísy se dvěma uchy a placatou plechovou čepicí cítím maso. Je ještě horké. Asi ho dostanu s rýží. A s mrkví. Hmmm, už se těším. Vám to ale trvá, u všech kostí! Za chvíli vám ukážu, jak se má pořádně hltat.
V noci ti dva spali hlubokým spánkem. Julinovi se zdálo o tom, jak s klukama závodili a on byl na vozíku rychlejší než Mirek na kole. Césarovi se zdálo o hovínku, které se nedalo zahrabat. Dost ho to zlobilo, ale ani ve spánku neopomněl prohřívat Julinovy věčně ztuhlé nohy.“
Opravdu krásný popis souznění kluka a psa, co říkáte? Zaujalo mne, jak úžasně autorka Ivona Březinová tohle uměla popsat a tak jsem se neváhala s dotazem.
Že se umíte dívat na svět dětskýma očima, již vím a je to úchvatná a cenná vlastnost, ale vy jste to nyní dokázala i těma psíma? Je tam hodně podrobností o psím výcviku a mě se třeba velmi líbil popis, při kterém doslova cítím, jak pes cítí a hledá stopu. A že to není žádná legrace..?
„S psy nemám příliš velké zkušenosti, ale pokusila jsem se do jejich světa co nejvíc ponořit. Studovala jsem podklady v knihách i na internetu, kde jsem viděla spousty instruktážních filmů o speciálním výcviku. A měla jsem i své informátory z organizace Pomocné tlapky a potom z organizace Helppes.
Právě fenka Ashley z Helppesu mi knihu spolu s hercem Honzou Potměšilem pokřtila a paní Zuzana, uznávaná cvičiteka, mi složila největší poklonu, kterou jsem kdy slyšela. Prý má při čtení mé knihy v určitých pasážích pocit, jako by ji psal pes. Tohle když mi řekne člověk, odborník, který se psy léta pracuje a vychovává je pro speciální úkoly, tetelím se radostí, že se mi snad tím psem na chvilku opravdu povedlo být.“
Já myslím, že se Vám to určitě povedlo, protože tohle byla myšlenka, která se do mě zakousla
vlastně po přečtení několika prvních řádků „psího přemýšlení“ a pevně věřím, že nejsem jediný podobný čtenář.
Svou roli tu bude hrát také žlutý tenisák, který bude prostředníkem k další postavě v knížce. Slepé holčičce Míle. A taky dojde na velkou pátrací akci. A na hledání ztracené ledvinky ve sněhu. A taky na závěrečné zkoušky v psí
škole. Prostě se toho za ten školní rok stane mnoho a mnoho. Až skoro div, že se to do tak útloučké knížky vejde.
Nedejte se zmást, ona vám vydrží ale dost dlouho.
Je to čtení náročnější.
Ne snad těžké na čtení, ale pro témata, kterých se dotýká. Život handicapovaných ve světě „normálních lidí“ není vůbec jednoduchý a Ivona Březinová se navíc na všechno dívá dětskýma očima. Tuhle vzácnou vlastnost dnes již každý nemá a je to úhel pohledu, který dospělí už ztrácí… Je dobré si ho občas připomenout. Témat k povídání po čtení je mnoho a když si k tomu připočítáte ještě pohled na svět psíma očim a psím čenichem, tak zjistíte, že tahle knížka vám dá opravdu hodně. Hodně námětů k zamyšlení, nekonvenčních názorů a pohledů na svět.
A to je dobře.
Co je však dokonale odpočinkové, jsou ilustrace Evy Švrčkové, které jsou příjemné a chvílemi budí dojem příjemného teplíčka. Snad pro ty „textilní vzory“, které čas od času použije tu a tam…občas na místech nepatřičných, ale o to zajímavějších, třeba na hrnci s masem s mrkví.
Vyřádila se také v chlupech a vlasech, které vypadají jako opravdové a dělají z každé ilustrace nádherný šperk. Tak dlouho jsem přemýšlela, až jsem si našla na paní Švrčkovou kontakt a zeptala se jí rovnou, jak to s těmi ilustracemi je.
Jak byly tvořeny? Opravdu pomocí textilu, nějakou koláží? Mě fascinují chlupy a vlasy tam svou opravdovostí“???
„ Ilustrovat knihu Ivony Březinové byla jedna radost, protože příběh o klukovi a jeho psovi je nabitý dějem a tím i velmi inspirativní. Obrázky vznikly přetiskováním různých materiálů (především textilních), které jsem hledala a sbírala, kudy jsem chodila 🙂 Kombinace těchto přetisků nabízí velkou škálu strukturálních variací a umožňuje vyhrát si s detailem. Pro dosažení žádoucího výsledku jsou monotypy propojeny s malbou a ve finále se uplatnila i obyčejná tužka.“
A mě nezbývá, než se kochat a přemýšlet nad každý obrázkem, jakou radost a slast musela jeho výroba stát. Je to příjemné a nádherné pohlazení pro oko i duši po záplavě těch nepěkných počítačově dělaných ilustrací, které mají pouze jednu výhodu – jsou rychlé, levné a jsou s minimem možné námahy…. Ehm… to vlastně nejsou výhody, že?
Já radši zůstanu u obrázků, na kterých je vidět, že dělaly radost a potěchu i samotnému autorovi při tvorbě. A to obrázky v knížce Kluk a pes rozhodně jsou.
Vydalo nakladatelství Albatros, 2011, www.albatros.cz
Foto ilustrací: archív Evy Švrčkové
Renata Petříčková. Popelky. 5. 12. 2011
RECENZE 4:
Krásný příběh pro děti i dospělé o přátelství člověka a psa chytí za srdce nejen ty, kteří mají nebo chtějí mít zvířecího kamaráda, je také o tom, jaké to je skončit kvůli nemocným nohám na vozíku, ale získat toho nejbáječnějšího asistenčního psa na světě. Kniha Kluk a pes je takovým malým výletem do světa dětí na vozíčku, které potřebují kamaráda, přítele a hlavně pomocníka, aby byli soběstační. Oba hlavní hrdiny, Julina i Césara si hravě zamilujete, protože je to správná a nerozlučná dvojka, která toho má hodně před sebou. Spolu toho totiž zvládnou strašně moc!
Julin je kluk jako každý jiný, jen nemůže běhat, ale jezdí na vozíčku. Ještě vloni chodil o berlích, ale letos už musí dát berle stranou. Nový elektrický vozík mu nahradí nohy a dokáže drandit až šest kilometrů za hodinu. Má pohon na zadní kola a ovládá se joystickem na opěrce ruky. Julin má rád počítače, závodění a psy.
César je asistenční pes učedník, kterého čekají zkoušky, aby se mohl stát Julinovým osobním asistentem, protože ho Julin potřebuje. Takový asistenční pes umí splnit mnoho příkazů a je vlastně takovou prodlouženou rukou svého pána, pro kterého mohou být náročné nebo složitější i docela obyčejné věci jako si něco podat nebo otevřít. Věci, nad kterými lidé se zdravýma nohama a rukama vlastně vůbec nepřemýšlejí.
Julin a César jdou poprvé do školy, zatím ale každý do jiné. César chodí do psí školy, aby mohl Julinovi pomáhat se vším, co bude potřeba. Možná se budete divit, ale i pejsek dostává domů domácí úkoly, protože je třeba pořád trénovat. I Julin zvládne svůj první školní den třetí třídy na jedničku. Na Julinově vozíku se sveze snad skoro celá třída, to je ale pozdvižení!
Kluk a pes spolu zažijí spoustu dobrodružství, třeba takové závody na vozíčku, které nakonec naštěstí dobře dopadnou. César dokonce vystopuje ztraceného Julinina spolužáka, který se bál jít domů kvůli špatné známce na vysvědčení. Také najde na horách tátovu ztracenou ledvinku. Nejdůležitější však je, že César se celý rok pilně učí, aby byl Julinovým tím nejlepším společníkem, pomocníkem a kamarádem. Podá, přinese, vyřídí… Ale je tu i čas na zábavu a díky kamarádům objeví Julin s Césarem kouzlo flyballu, což je vlastně takový sport pro psy. Chce to trénovat, ale časem se může i závodit a na to se Julin těší nejvíc. A je tu konec školního roku – Julin zvládá školu bez problémů, ale Césarovy závěrečné zkoušky, to byla jiná! I za nesplněný nebo chybně splněný povel může pejsek výuku opakovat. Ale Césarovi se nakonec všechno povedlo na výbornou, zdárně prošel studiem a složil předepsané zkoušky. Na jeho diplomu je napsáno ABSOLVENT V OBORU PES ASISTENT PRO LIDI S POSTIŽENÍM. Po prázdninách šli Julin s Césarem zase do školy. Ale tentokrát už spolu a do stejné. César kráčel vedle levého kola Julinova vozíku, otevřel mu dveře a v šatně mu zul boty. Rozepnul mu zip bundy a stáhl svetr a dokonce donesl v tlamě velký pugét kopretin paní učitelce…
Autorka knih pro děti Ivona Březinová má na svém kontě již více než 100 knih. Je rytířkou Řádu krásného slova – tato cena je obzvlášť významná, protože ji dostala od svých dětských čtenářů. Několikrát získala i prestižní ocenění Zlatá stuha, což je výroční cena pro autory, překladatele, ilustrátory a nakladatele dětské knihy. Vyhlašovateli soutěže jsou společně Česká sekce Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu, Obec spisovatelů, Klub ilustrátorů dětské knihy a Obec překladatelů. V posledních letech se věnuje zejména sociální tématice a handicapovaným dětem, ať už jde o fyzické či psychické problémy (např. bulimie, ADHD, šikana, Alzheimer, cukrovka apod). Např. Jmenuji se Martina a jsem bulimička, Ňouma z áčka,Bez-bot, Řvi potichu, brácho, Lentilka pro dědu Edu, Řád sladkého sněhuláka.Její knihy byly přeloženy již do 17 jazyků. Je patronkou Alzheimer nadační fondu, nadačního fondu Gabrielis a Centra Filipovka pro děti se zdravotním postižením.
Autorkou recenze je Lucie Bednářová. Knižní klub, 11.6. 2019.
https://www.knizniklub.cz/literarni-kavarna/recenze/kluk-a-pes.html
HRA:
V sekci Hry těchto stránek najdete k této knize PEXESO.
HRA:
tištěné kvarteto z Albatrosu
NÁMĚT KNIHOVNÁM NA VÝPŮJČNÍ KUFŘÍK:
Lepolero pro nejmenší děti. V 11 říkankách doplněných obrázky se spoustou detailů se děti dozvědí, kde všude pes pomáhá lidem. (Záchranář, policista, ovčácký pes, myslivecký, vodicí…)
Kniha je upravena i pro aplikaci BookoUKÁZKA Booko:
ANOTACE:
Soubor jedenácti říkanek o psech, kteří nejsou jen naši kamarádi, ale i užiteční pomocníci.
Názvy říkanek:
Hlídací pes, Ovčácký pes, Lavinový pes, Vodicí pes, Pes záchranář, Asistenční pes, Policejní pes, Myslivecký pes, Pes léčitel, Psí spřežení, Pes tanečník
UKÁZKA:
Pes léčitel
Co tě bolí? Co tě trápí?
Stul se pod mé teplé tlapy.
Moje srst tě hebce hřeje,
můj ocásek rozesměje.
Vodicí pes
Vedu pána s bílou holí
kolem pošty, kolem školy.
Nevidí, a tak ho vedu.
Vidět za něj, to já svedu.
HRA:
V sekci Hry najdete k této knize PEXESO.
Prvňák Kája a jeho spolužáci poznávají, jak je důležité umět se správně postarat o domácí zvířátko. A co se přihodí, když se takové zvíře podobné drakovi ztratí. + Pracovní sešit.
Kniha je upravená i pro aplikaci Booko.UKÁZKA Booko:
ANOTACE:
Kdo je Fík? A proč se tak jmenuje? To prvák Kája poznal, až když přišel s kamarády k paní Novákové na návštěvu. Kája jí totiž pomáhá venčit – ovšem ne psa, ale tři želvičky. Ten Novákovic přírůstek je drak! Děti se ho ze začátku trochu bojí, brzy se však s drakem, s kterého se nakonec vyklube leguán, spřátelí. Ale jednoho dne leguán zmizí. A záchranná výprava může začít!
Bavte se a luštěte s přiloženým sešitem. Pro toho, kdo pěkně přečetl knížku, to bude hračka!
Úkoly v pracovním sešitě souvisejí s textem knihy a prověřují schopnost dětí pozorně číst a se získanými informacemi dále pracovat.
UKÁZKY:
6.
Kája kráčí Dlouhou ulicí k domku s loukou na střeše. Zastaví se a zazvoní.
Vrátka řeknou bzzz a Kája může vejít.
„Jen pojď, čekáme na tebe,“ ozve se hlas paní Novákové.
„Já musel ze školy nejdřív domů,“ vysvětluje Kája. „Ale už jsem tu. Můžu vzít všechny tři holky ven najednou?“ škemrá a klekne si k skleněnému teráriu se třemi želvami. „Ahoj, Evo, ahoj, Emo, ahoj, Elo.“
„Já myslím, že můžeš,“ přikývne paní Nováková. „Ale nejdřív ti někoho představím. Pojď,“ řekne a belhá se o holi do pokoje.
V pokoji je dusno. Jako v koupelně, když si Kája napustí horkou vanu. A v rohu místnosti stojí nové velké terárko.
To je pro želvy? myslí si Kája. Ale proč tak ohromné?
Jenže vtom se na větvi uprostřed terária něco pohne.
Drak!
RECENZE:
KlubKnihomolu.cz
http://www.klubknihomolu.cz/22995/nova-knizka-ivony-brezinove-pro-skolacky-i-predskolaky/
15. 10. 2012
Nová knížka Ivony Březinové pro školáčky i předškoláky
15.10.2012 Ivča Bez komentáře
Malý detektivní příběh, určený pro začínající čtenáře, který upoutá čtivým dějem a nádhernými ilustracemi…
Najít zajímavou knížku pro děti, které teprve začínají bojovat s písmenky, je vcelku velký oříšek. Takový titul musí zaujmout, nesmí v žádné chvilce nudit a jednou z priorit je samozřejmě forma zpracování, vhodná pro věkovou kategorii začínajících čtenářů. Ivona Březinová je česká spisovatelka knih pro děti a mládež, známá kromě jiného i svým uměním proniknout do světa dětské fantazie. Její nejnovější dílo s názvem F jako Fík vyšlo v nakladatelství Albatros teprve nedávno. Pokud vás v této chvíli napadlo, že se bude nejspíš jednat o titul logopedický, jste na omylu.
Fík je totiž zvířátko a to ne ledajaké. Mít doma leguána by toužilo zřejmě nejedno dítko školou povinné. Kája, Igor, Zina a Dáda mají to štěstí, že jejich známá, paní Nováková, jednoho takového ještěra vlastní. Přes prvopočáteční strach z neznámého zvířete se děti s Fíkem spřátelí, a dokonce jej společně chodí venčit, aby si pochutnal na čerstvých kytičkách na louce. Jenže jednoho dne se Fík ztratí. Nešťastná není jen paní Nováková, stejně tak truchlí i čtyři kamarádi. Ale nebyly by to chytré hlavičky, kdyby něco na záchranu Fíka nepodnikli. Nikdo se přece nemůže ztratit jen tak a oni na to jistě přijdou!
Knížka je zařazena do edice První čtení, kam bezpochyby patří svým zpracováním. Na malé čtenáře čekají velká písmenka, krátké kapitoly, jednoduché věty bez složitých a neznámých slov, celá řada dialogů a v neposlední řadě i pěkné, rýmované básničky, které se děti mohou naučit. Příběh je psán poutavým stylem, bez hluchých míst a především dokáže malé čtenáře udržet v napětí, protože rozuzlení přijde, jako ve správné detektivce, až na závěr. Zápletka není nijak komplikovaná, stejně jako vyřešení případu ztraceného leguána. Za důležité je ale nutné považovat fakt, že je kniha určena pro skutečně malé děti, a napsat takový příběh, kde by se projevily i dětské emoce, se mi zdá velice těžké. Ivona Březinová je ovšem odbornicí a tento se jí povedl skutečně na výbornou.
Knížka je rovněž vynikajícím učebním materiálem. Její součástí je pracovní sešit s nejrůznějšími úkoly. Některé jsou jednoduché a jejich vyřešení se odvíjí podle pozornosti, se kterou dítě sledovalo děj, jiné jsou naopak zaměřené třeba na zopakování písmenek. Nechybí možnost vymalovat obrázek a samozřejmě mohou děti naplno zapojit svou fantazii, protože je tu čeká celá řada cvičení, ve kterých ji využijí.
Co mě zaujalo, byla silně zvýrazněná slova v některých kapitolách. Opět se jedná o součást učebního materiálu, kdy jsou v jedné kapitole soustředěna slova týkající se například určité činnosti či pocitů s více variantami vyjádření nebo vyjmenování druhů domácích zvířat apod. Celkově na mě kniha působí velice kladným dojmem a dle mého mínění je velmi vhodná pro aktivní spolupráci dětí s rodiči. Zvláště pak ve chvílích práce se sešitem, ale vůbec při povídání nad příběhem, vysvětlení právě zmiňovaných slov, kterými lze vyjádřit různé věci a myšlenky, což může při skutečné aktivitě rodičů vést k příjemně stráveným chvilkám – malování zvířat, hra na emoce, společné učení básničky,… Navíc se děti dozví i významy některých slov či slovních spojení. S pomocí knížky jim budou moci rodiče vysvětlit, co například znamená, když má někdo husí kůži.
Celou knížkou probíhá nádherná dětská atmosféra, plná spontánnosti a odhodlání pomáhat. Nejde tedy jen o dobrodružství, které mají děti nepochybně v krvi již od narození. Autorka neopomněla zmínit důležité věci týkající se morálky a chování každého z nás, které je nutné pěstovat od útlého věku – řešení složitých situací a možnosti improvizace, dodržování slibů a povinností, poskytnout pomoc svým přátelům…
Knížku F jako Fík bych rozhodně doporučila všem malým školáčkům a věřím tomu, že z krásně napsaného příběhu budou mít úžasnou motivaci pro další čtení. Domnívám se, že je vhodná i pro větší předškoláky, které příběh také zaujme, stejně jako vypracování alespoň některých úkolů z pracovního sešitu podle jejich dosavadních znalostí. Ostatně, rodiče i děti mohou zapojit svou fantazii a vymýšlet další a další úkoly, které se možná autorce do knížky už nevešly.
22.6.2018Knížka pro prvňáčky, kteří už sami čtou, a vůbec nevadí, že se to pořád ještě učí. F jako Fík je příběh prvňáka Káji a ztraceného draka, tedy pardon, vlastně leguána. Kája pomáhá se zvířátky paní Novákové z Dlouhé ulice. Ta bydlí v domě se zarostlou střechou, na které rostou květiny a tráva. Paní Nováková má tři želvy – Emu, Evu a Elu a leguána Fíka. O všechna zvířátka se pěkně stará, ale největší radost jí dělají děti, které jí přijdou se zvířátky pomoct.
Kája se kamarádí s Igorem a Dádou, která má fenku Kikinu. Společné venčení želviček, leguána i pejska je pro děti skvělá zábava a také se dozví spoustu nových informací o zvířátkách. Paní Nováková jim totiž o leguánovi poví několik zajímavých věcí – že je to býložravec, nebo že nesmí rajčata. Jenže jednou nechá paní Nováková okno dokořán a leguán je fuč. Je z toho strašně smutná, a tak se děti rozhodnou, že leguána najdou. Propátrají pomalu celé město, od knihovny po poštu, a nakonec leguána najdou. Ale neprozradím kdo a kde. Jaké bude překvapení, když bude mít najednou paní Nováková leguány dva. Ale jak se to stane, to ať si děti přečtou samy.
Součástí knihy je pracovní sešit, ve kterém si mohou děti po přečtení celého příběhu ověřit, jak bedlivě četly a samy si zapsat odpovědi na otázky. Najdou tu i omalovánky, písmenkové hádanky, doplňovačky, spojovačky a rýmovačky. Naše Beatka je z knížky doslova vyřízená. Je spokojená, když se po ní chtějí odpovědi na otázky, je zvídavá a ráda má ve všem hlavní slovo – a právě proto je tahle knížka pro ni to pravé – zapojí ji do děje a přinutí k vyprávění a vlastní interpretaci příběhu.
Autorka Ivona Březinová je jedna z našich nejpopulárnějších spisovatelek knížek pro děti a mládež. V každé její dětské knížce jde v první řadě o zajímavý a netuctový příběh s poučením, hlavní roli tu hrají samozřejmě děti, ale i zvířátka a někdy i dospělí. V knížkách pro menší děti klade mj. důraz na důležitost kamarádů, rodiny, ohleduplnost nejen ke starším lidem, ale i ke svému okolí, k plnění povinností a odpovědnosti.
Více najdete na www.brezinova.czKnížku ilustrovala Vlasta Baránková, která má na svém kontě ilustrace k více než 100 dětským knihám, a to už je úctyhodné číslo. Za některé získala prestižní ocenění v Čechách i v zahraničí.
Autorkou recenze je Lucie Bednářová
https://www.knizniklub.cz/knihy/135562-f-jako-fik-prvni-cteni.html#additional-info–content–recension
VZKAZ PRVŇÁČKŮM:
Milí prvňáčci!
Jmenuji se Ivona Březinová, a když jsem byla tak stará jako vy, chtěla jsem se stát spisovatelkou. Můj sen se mi splnil. Píšu knihy pro malé i velké čtenáře. A moc mě to baví.
Vy budete brzy také umět číst. Zpočátku to vůbec není jednoduché, ale až se to naučíte, může se pro vás čtení stát nejúžasnější zábavou. Při čtení knih totiž člověk prožije dobrodružství, která by v obyčejném životě třeba ani prožít nemohl. A s každou knihou je dobrodružství jiné. Na světě jsou spousty krásných příběhů a nebýt knih, vůbec bychom o nich nevěděli. Proto ta trocha námahy s učením se písmenek určitě stojí zato.
Já jsem pro vás napsala knížku, která se jmenuje F jako Fík. Fík je zvíře, ale pes to není. Kdo je zvědavý, co všechno prožil prvňák Kája a jeho kamarádi a kdo to ten Fík vlastně je, ať si knihu přečte. Vlasta Baránková do ní nakreslila obrázky přímo pro vás. Stejně jako já jsem přímo pro vás, prvňáky, tuhle knihu napsala. V první třídě je totiž člověk obvykle jen jednou v životě. Tak si to pěkně užijte. Třeba i s Fíkem!
Možná se někdy do vaší třídy přijedu podívat. Budu vám vyprávět, jak se píše kniha o Fíkovi. A vy mi na oplátku můžete říct, jak se vám kniha o Fíkovi četla.
Tak zatím ahoj. Přeji vám, ať máte ve škole hodně L jako legrace!
Vaše Ivona Březinová
