Archiv pro štítek: Bára Kubátová

Prázdninové pohádky

Sbírka 11 krátkých pohádek pro prvňáčky. Texty vznikly na víkendovém semináři tvůrčího psaní Ivony Březinové pro sedm začínajících autorů ze Sokolovska.

  • Rok vydání: 2013
  • Napsáno:2012
  • Stran: 49
  • Žánr: pohádky
  • Ilustrátor: Bára Kubátová
  • Nakladatel: Městská knihovna Sokolov
  • Náklad:
  • ISBN:
  • Poznámka: Sbírka pohádek pro prvňáčky vznikla na semináři tvůrčího psaní, který se konal 14. – 15. 4. 2012 v Sokolově. Neprodejné.

Prazdninove_pohadky_obalka

ANOTACE:

Sborník obsahuje 11 pohádek  pro začínající čtenáře od 7 autorů Sokolovska. Tři pohádky Ivony Březinové jsou na stranách 1 – 11.

Prazdninove_pohadky_mysatka

OBSAH:
Ivona Březinová: O neposlušných myšátkách
Ivona Březinová: Perníkový panelák
Ivona Březinová: U Kytkových
Karla Turková: Kulatá
Karla Turková: O kočičce
Lucie Večeřová: Správný soudce
Magda Drechslerová: Vodožbluňk
Petra Otýsová: Statečný koblížek
Pirožka Šmejkalová: Jak pasáček bubnoval
Polina Topalová: Modrá brána
Lucie Večeřová: O zelené karkulce

Prazdninove_pohadky_KytkoviB

UKÁZKA:

Perníkový panelák
Ivona Březinová
Byla to svatba jako z pohádky. Nestává se často, že by se bratr a sestra ženil a vdávala v jeden den. Ale Mařence a Jeníčkovi se to stalo. Mařenka si vzala Martina z hájovny. A Jeníček, z kterého vyrostl statný Jan, si vzal Hanku, dceru mlynáře. Po svatbě se všichni přestěhovali do nového paneláku ve městě. Stál uprostřed parku a byl vysoký jako nejvyšší strom v lese. A víte, z čeho ten panelák byl? Přece z perníku!
Po čase se Mařence a Martinovi narodil syn Marek. A pár měsíců na to se Hance a Janovi narodila dcera Johanka. Vyrůstali společně a stali se z nich nerozluční kamarádi. Když jim bylo šest, šli spolu poprvé do školy.
„Moje máma je princezna, heč!“ chlubila se spolužákům holčička v růžových šatech. „A spala sto let!“
„Tak to už musí být pěkná bába,“ utrousil potichu Marek.
„Já to slyšela,“ nafoukla se holčička. „Řeknu strejdovi, aby tě začaroval do housenky.“
„Klíďo píďo!“ pokrčil Marek rameny. „Vlezu ti pak za krk, těš se!“
Ale to už vešel do třídy pan učitel. Na očích měl černé kulaté brýle a v ruce držel kouzelnickou hůlku.
„Hele, hele, toho znám! Určitě má na čele jizvu,“ šeptaly si děti.
Ale vypadalo to, že kouzelnická hůlka je obyčejné ukazovátko. Pan učitel se jím dotýkal písmen pověšených na zdech. A ke každému písmenku vyprávěl napínavý příběh.
Po vyučování Johanka řekla, že to bylo zábavné. A že zítra půjde do školy znovu. Marek pokrčil rameny a v šatně vyplázl jazyk na růžovou holku, která se protivně mračila. Pak se s Johankou vydali domů.
Šli a šli. Přešli několik ulic a několik náměstí. Ale jejich perníkový panelák nebyl nikde vidět.
„Zabloudili jsme,“ začala fňukat Johanka. „Měl bys vylézt na strom. A rozhlédnout se, jestli neuvidíš nějaké světýlko.“

Prazdninove_pohadky_pernik