Dvanáctiletá Matylda a její mladší sestra Apolenka se s rodiči stěhují na venkov do luxusní vily. Jenže zdejší děti je zpočátku berou jako vetřelce. Jedinou radostí tak jim je nedaleký hřebčín.

• Rok vydání: 2000
• Napsáno: 1997
• Stran: 144
• Žánr: příběhy s dětským hrdnou, romány pro dospívající čtenáře
• Ilustrátor: Denisa Wagnerová
• Nakladatel: Albatros, edice Romanka
• Náklad:
• ISBN: 80-00-00804-1
• Poznámka: zařazeno do KMČ

ANOTACE:

Stěhování je vždycky trochu pohroma. Tentokrát je o to těžší, že se rodina dvanáctileté Matyldy a její desetileté sestry Apolenky stěhuje z města na venkov. Jejich novým domovem je zbrusu nová vila, kterou pro ně dal postavit jejich otec podnikatel. A možná právě ten luxusní dům je jedním z hlavních důvodů, proč je místní děti nechtějí přijmout mezi sebe a nazvou je dokonce hanlivě „lufťačkami“. Jejich útočištěm se stane místní hřebčín, který skrývá nejedno tajemství…

 

 

 

 

UKÁZKA:

„Tak neseš toho ušáka?“ zeptala se maminka Apči druhý den.
„Nesu, ale…“
„Ale co?“
„No, víš, my jsme se cestou skamarádili,“. vyhrkla Apolenka a vytáhla z tašky zmítající se černou chlupatinu.
„Co to bylo?“ vykřikla maminka, když tvor bleskurychle zalezl do pootevřené skříně na kbelíky o košťata.
„To by Čertík, maminko,“ hlesla Apolenka o opatrně se plížila ke skříni, aby králíka polapila.
„Tak Čertík,“ vzdychla maminka a rezignovaně se sesula na židli v kuchyni. „Tak to máme asi po večeři.“
„Už bude jídlo?“ ozval se z horního patra Tyldin hlas. „Já mám hlad.“
„Ne!“ vykřikly maminka s Apolenkou hlasem tak zoufale, že to Tyldu donutilo vstát a v teplém froté županu sejít do jídelny.
Apolence se právě podařilo vyplašit Čertíka ze skříně. Mrštně jí proběhl pod rukama, prokličkoval mezi nohami stolu a s Apčou i maminkou v patách se hnal přímo k Tyldě. Tylda zaječela, zděšeně zadupala nohama a skočila na židli. Králík taky zděšeně zadupal nohama, ale na židli nevyskočil a místo zaječení se zmohl na hromádku kulatých bobků.
„No tohle!“ vykřikla maminka. „Ráno jsem vytírala!“
„Co se to tu děje?“ vpadl do zmateného rámusu tátův hlas.
„Teoreticky honíme večeři,“ vysvětlovala maminko udýchaně.
„A prakticky?“ zajímalo tatínka.
„Prakticky budou nudle s mákem,“ křikla maminka a s vítězoslavným výrazem v obličeji přibouchla ze králíkem dveře do koupelny. „Je tvůj,“ pokynula tátovi rukou. „V rodině byl odedávna lovcem muž.“
„Podejte mi rukavice,“ rozkázal tatínek. „Gumové.“
„Na co rukavice?“ nechápala Apolenko.
„Aby mě nepokousal. To jste se ve škole ještě neučili, že králík je
hlodavec?“
„Ale není lidojed,“ vyprskla Tylda. „Ono je to spíš obráceně, víš?“

 

 

 

 

RECENZE:

V nové knížce Ivony Březinové půjde sice o dívky a také o koně, ale není to další prefabrikát z četné série příběhů o vztazích dětí a koní, jak o nich píše například Věra Řeháčková. Tento příběh se zdá složitější, rozbíhá se do více stran, aniž by ztrácel pověstný autorčin humor. (…)
Autorka velmi kriticky líčí vzájemný vztah obou manželů: přezaměstnaný podnikatel (nemá čas ani slavit Silvestra) odmítá vozit dcery denně do školy v Praze, doma pomůže jen zřídkakdy atd. Matka, psycholožka, opouští své pražské zaměstnání a brzy otráveně konstatuje: „Vařím, peru, uklízím. Pořád dokola…“ Hádky občas proběhnou i před dcerami.
Nicméně těžiště knihy – a také humor, sentiment a touha tkví především v procesu, v němž se děti sžívají s novým prostředím, zvláště poté, co přejdou na vesnickou základku. V této oblasti se autorka cítí nejvíce doma a většinu dětských příhod vystihla nejen s vtipem, který ocení i dospělí, ale i patřičnou znalostí svých postav. Svérázně se vyvíjí vztah vesnického Ondřeje k Matyldě a také vzájemný vztah obou sester. Svou roli tu hraje už zmíněný kůň. Občas totiž tajemně zmizí z hřebčína a musí se v okolí najít. Tajemství jeho úniků mohlo vyústit v další zajímavý motiv (zvláště proto, že obě sestry jsou znervóznělé občasnými rodičovskými hádkami a podezřívají matku z „nepatřičného“ vztahu), ale rozuzlení se autorce kupodivu vymklo z ruky a postava zlodějského kluka zůstala nakonec ve vzduchoprázdnu.
Knížka, bohužel jen v záhlaví kapitol vyzdobena romanticky milými obrázky Denisy Wagnerové, bude i tak patřit spolu s jinými autorčinými texty o malých holkách k tomu nejlepšímu, co zatím napsala.
René Ditmar, Nové knihy 31.5. 2000