Třetí vydání příběhu narkomanky Alice. Od nevinně se tvářících experimentů s léky až po drsný pád na heroinové dno. Kniha se v jedné rovině odehrává v léčebně, v druhé je psaná jako Alicin deník.
- Rok vydání: 2018
- Napsáno: 2000
- Stran: 127
- Žánr: romány pro dospívající čtenáře
- Ilustrace: Nora Calvo Martín
- Nakladatel: Albatros
- Náklad:
- ISBN: 978-80-00-05009-6
- Ocenění: Zlatá stuha 2002, Cena učitelů 2002, Výroční cena nakladatelství Albatros za rok 2003, 4. místo v dětské anketě 20 nejčtenějších knih roku 2002
- Triptych Holky na vodítku obsahuje díly:
- Jmenuji se Alice a jsem narkomanka (1. vydání), Jmenuji se Alice (3. vydání)
- Jmenuji se Ester a jsem gamblerka (1. vydání), Jmenuji se Ester (3. vydání)
- Jmenuji se Martina a jsem bulimička (1. vydání), Jmenuji se Martina (3. vydání)
- Poznámka: zkrácená rozhlasová verze 2002
- 1. vydání Jmenuji se Alice (2002), 2. vydání Jmenuji se Alice (2007)
- vyšlo v srbštině Zovem se Alisa (2016)
- vyšlo v polštině Mam na imię Alicja. Jestem narkomanką (2019)
PŘEDSÁDKA:
RECENZE 1:
Čtenářská recenze: Ivona Březinová – Holky na vodítku – Jmenuji se Alice
10.5.2018
Středoškolačka Alice bývala normální pohodová holka z docela obyčejné rodiny. Její máma učila na prvním stupni, byla trošku pedantská, a taky vystreslá, a nebyla zvyklá na odmlouvání, táta podnikal, na rodinu neměl pořádně čas, hodně kouřil a málo mluvil a často byl fuč. Běžný model rodičů dnešní uspěchané doby. Veškerou pozornost v rodině si na sebe navíc stáhnul mladší brácha Vilím, který se narodil nedonošený a často byl nemocný. S Alicí ale žádné problémy nebyly. Od malička jí všechno šlo, byla samostatná, rychlá a spolehlivá. Všichni si zvykli, že má výborné známky a vše šlo tak nějak samo. A tak si rodiče vysnili, že z Alice bude lékařka.
Jenže na střední škole už to nešlo tak hladce, a z Alice byla najednou trojkařka a to ještě s odřenýma ušima. Doma byl oheň na střeše, zákaz všeho, a Alice se musela začít doma učit. Ležela v knížkách od rána do večera, byla z toho strašně unavená a bála se, že to nezvládne a že rodiče zklame. Její kamarádky školu zvládaly bez větších problémů, což bylo Alici záhadou. Nebyly nijak zvlášť chytré, nic moc se neučily, ale školu „dávaly“ v pohodě. Jednou nabídly Alici tabletku na koncentraci a pozornost a tím se spustil kolotoč, ze kterého už Alice nedokázala sama seskočit.
Byla jsem bez energie. Vyčerpaná školou i máminejma ustavičnejma výčitkama. Ale stačilo spolknout malou bílou tabletku a člověka to rázem nastartovalo k neuvěřitelnejm výkonům.
Tabletky chvilku fungovaly, ale brzy přestalo stačit množství. Alice se sice ve škole zlepšila, jenže brzy chtěla víc a navíc se začala nudit. Tolik energie potřebovalo ven. Na diskotéce potkala jednoho kluka, se kterým si občas dala trávu, ale až uhrančivý Metod ji přivedl k tvrdým drogám. Nešlo odolat. Ani jednomu. A kolotoč začal zrychlovat. Absence ve škole, zvyšování dávek, vyhazov z domova, krádeže, rozprodávání věcí, detox, znovu drogy a ještě víc… Alice už nedokázala o svém životě rozhodovat sama, a tak ji rodiče odvezli do léčebny s nadějí, že snad je ještě cesta zpět.
Jenže ani léčebna neznamená, že je vyhráno. Alicin boj s drogami je běh na dlouhou trať. Knížka nekončí happy endem, jak to všechno krásně dopadlo a drogy jsou pryč. Otevřený konec, zda Alice vytrvá, a dokáže se z drog vymanit, dává tušit nelehký a trvalý boj hlavně jí samé se sebou. Z pár zdánlivě nevinných revolt je zakrátko boj o existenci, o budoucnost, o vlastní život. A nezbývá než věřit, že Alice bude mít dost vůle a odvahy se s tím poprat a že nad ní rodina nezlomí hůl nadobro. Vše je ale jen na ní.
V knize se střídají dvě roviny, kdy první rovinou je volně vyprávěný terapeutický deník Alice o tom, jak to všechno bylo, a druhou rovinou jsou pak pocity a zážitky z léčebny, probíhající v přítomném čase, který je pro čtenáře velmi autentický.Spisovatelka Ivona Březinová je zkušená autorka knih pro děti a mládež, kterých má na svém kontě již více než 100. V jejím portfoliu najdete jak knihy pro předškoláky a školáky, tak pro teenagery. Právě na ně číhá s nově nabitou volností i nejvíce rizik, ke kterým bychom neměli být jako rodiče lhostejní. Edice Holky na vodítku poukazuje na závažné problémy současných mladých dívek – drogy, bulimie, gamblerství atd. Dávám palec nahoru za to, že se Ivona Březinová nebojí kopnout do vosího hnízda a píše o tématech, které člověk začne většinou vnímat, až když už je poněkud pozdě a je třeba radikální řešení. Z autenticity příběhu až mrazí a snad i díky téhle knížce pochopí dnešní teenageři, že tudy cesta opravdu nevede a zdánlivě rychlá a účinná pomoc může být v první řadě rychlou cestou do pekla, odkud nemusí být cesty zpět.
Autorkou recenze pro Knižní klub je Lucie Bednářová
https://www.knizniklub.cz/knihy/314920-holky-na-voditku-jmenuji-se-alice.html#additional-info–content–recension
RECENZE 2:
Lucie Cooper – čtenářská recenze (Kosmas)
Tíživé téma drog, které pomalu a plíživě vlezou do leckteré slušné rodiny. A to se stalo i Alici, dívce, na kterou měla rodina vysoké nároky a málo času. Ale je třeba si položit otázku, zda je to důvod k tomu, aby dítě, vlastně už mladý dospělý, začal brát drogy. Jenže když se to stane, a než se to provalí, uteče docela dlouhá doba, a pak je cesta zpět (tedy cesta bez drog) poměrně obtížná. Nejdřív tabletka, pak trošku trávy, perníku, koksu… herák… A kudy tudy ven… Záleží na vůli, odhodlání, přístupu rodiny. Faktorů je mnoho, ale hlavní břímě nese feťák.
V knížce „Jmenuji se Alice – jsem narkomanka“ je skvěle rozdělený příběh na 2 roviny – jednou je vyprávění o tom, jak se to seběhlo a jak rychle lze do světa plného drog spadnout a druhou rovinou je přítomnost v léčebně, nelichotivá, všeodhalující, ve které probleskují jen malé jiskřičky naděje, že by to mohlo dopadnout dobře.
Knihu doporučuji všem dětem i dospívajícím, ale i jejich rodičům. Prevence není nikdy dost, ale tohle není příběh o kárání a o tom, co se nesmí. Tohle je příběh o tom, kam se nikdy nechceme dostat.