Obrazová kniha je napsána podle stejnojmenného filmu a stejně jako on volně navazuje na knihu a film Kozí příběh – Pověsti staré Prahy. Příběh je tvořen záběry z filmu a jejich glosováním.
- Rok vydání: 2012
- Napsáno: 2011
- Stran: 64
- Žánr: adaptace cizí látky, příběhy se zvířecím hrdinou, příběhy s dětským hrdinou
- Ilustrátor: Jan Tománek
- Nakladatel: Egmont
- Náklad: /
- ISBN: 978-80-252-2174-7
- Poznámka: Kniha napsaná podle stejnojmenného filmu Jana Tománka, volné pokračování knihy (a filmu) Kozí příběh – Pověsti staré Prahy.
- Všechny tituly související s oběma filmy: Kozí příběh – Pověsti staré Prahy, Kozí příběh se sýrem, Kozí pohádky, Kozí diář, Kozí hádanky a doplňovačky.
ANOTACE:
Kuba s Mácou, které známe z filmu a knihy Kozí příběh-Pověsti staré Prahy, už jsou
manželé. Odstěhovali se na venkov a živí se jako sýraři – vyrábějí kozí sýr. Bydlí v útulné chaloupce se svými dvěma dětmi, Honzíkem a Zuzankou. A samozřejmě s Kozou. Na nedalekém kopci stojí hrad a v něm bydlí král, který nadevše miluje sýr, čím uleželejší, tím lepší. Za kus dobrého sýra by zaprodal i hrad a královskou korunu. Toho lstivě využívá jeho rádce Kobyl. Kuba s Mácou se navíc dostanou do velkého nebezpečí a nebýt jejich dětí a Kozy, a také Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého, kdo ví, jak by to s nimi a s mlsným králem dopadlo…
UKÁZKA:
Na kraji vesnice stála pěkná chalupa se slaměnou střechou. Na dvorku byla studna, opodál chlívek a za chalupou si v záhonech lebedilo zelí hlídané nebezpečně vypadajícím slaměným strašákem. V chalupě bydleli Kuba s Mácou a jejich dvě děti, Honzík a Zuzanka. A kdo bydlel v chlívku? Kdo jiný, než jejich věrná kamarádka Koza. Kuba kdysi snil o tom, že bude vytesávat sochy, ale teď vyráběl z kozího mléka sýr. To je totiž taky umění.
„Podrž mi cedník, Honzíku, ať přecedím syrovátku,“ vyzval Kuba synka. „Za pár týdnů z toho bude nejlepší sýr na světě.“
Honzíkovi bylo upřímně jedno, co bude za pár týdnů. Potřeboval by se z chalupy vytratit, protože kamarádi už si venku dávno hrají na rytíře. Bez něj.
„Můžu si ten cedník půjčit, tati?“
„Na co?“
„Na rytířskou helmici, přece,“ podivil se Honzík, jak může být tatínek tak nechápavý, a napařil si cedník na hlavu. „Jsem udatný rytíř, třeste se!“ zašermoval dřevěným mečíkem.
„A kdo bude hlídat Zuzanku?“ vzpomněl si najednou táta Kuba.
„Copak rytíři hlídají mladší ubulené sestry?“ namíchl se Honzík. „Za chvilku začíná turnaj. Mami, mami, viď, že za mě Zuzanku pohlídáš!“ křikl oknem.
Maminka Máca s povzdechem přikývla, protože na turnaj by se žádný rytíř neměl opozdit. Honzík s cedníkem na hlavě už chtěl zmizet ven, když vtom se v okně objevila Koza.
„Nerada ruším, slovutný rytíři, ale dneska mě ještě nikdo nepodojil.“
„A máš po turnaji, ty cedníku,“ posmívala se Honzíkovi Zuzanka.
Nejradši by ji vyzval na souboj s mečem, ale… zmohla by se leda na mečení. To odkoukala od Kozy, pomyslel si naštvaně.