Trosečníci – Dobrodružství řehtajícího koně

Bratranci a sestřenice Kaplánkovi se seznámí s pánem, který si o dovolené hraje na indiána. Děti se k němu nadšeně přidají a snaží se zjistit, proč se jeho kůň řehtá, kdykoliv někoho shodí.

obalTrosecnicikun


trosečníci3kůňANOTACE:

Po Dobrodružství v zamčeném bytě a Dobrodružství skotského teriéra se znovu setkáváme se sedmilístkem bratranců a sestřenic Kaplánkových, kteří tentokrát řeší záhadu řehtajícího koně. Převlečeni za indiány se pokoušejí vyzkoumat, proč
grošovaný kůň každého, kdo si na něj sedne, shodí na zem a pak se rozřehtá. No řekněte, je ten kůň normální?
UKÁZKA:

trosečníci3tmaNoc byla jako reklama na čokoládu. Tmavá a plná hvězdiček ze souhvězdí Orion. A taky z jiných souhvězdí, samozřejmě, ale souhvězdí Orion měl mlsoun Matěj ze všech nejradši. Zrovna teď by si dal nějakou dobrou čokoládovou tyčinku. Nebo aspoň ty oříškové oplatky, co má babuška Maruška schované ve spíži. Matěj se posadil co posteli o mlsně zavzdychal. Kdyby mu jen nebylo takové vedro. Vzduch na půdě byl rozžhavený, že by se i čert zalknul, to se vážně nedalo vydržet. Opatrně vstal o zpocený obličej vsoukal do malého vikýře. Rázem ho olízl vánek. Sice jen nepatrný, ale přece jen to bylo lepší než nic.
Matěj chvíli stál u vikýře, a když už se cítil svěžejší, chtěl se znovu vrátit do své postele. A vtom zaslechl ty zvláštní, ničemu nepodobné zvuky.
„Vzbuď se,“ zalomcoval Tadeášem.
„Co je?“ ohnal se po něm Tadeáš mátožné.
„To právě nevím. Ale venku je slyšet něco divnýho.“
„Nech mě spát,“ zakňoural Tadeáš.
„Co je slyšet divnýho?“ ozvala se z druhého rohu rozespale Darinka o taky Dárek tiše štěknul.
„Já… nevím. Něco.“
Darinka se vysoukala ze spacáku a šla si to „něco“ taky poslechnout. Znělo to slabě, jako zdálky, ale divné to bylo docela určitě.
Dárek začal výt a David nadávat, takže se i ospalec Tadeáš nakonec úplně probudil. Dokonce Renáta, která kvůli alergii na seno nespala s ostatními na půdě, se s baterkou objevila ve škvíře dveří.
„Co tady blbnete? Babička se ptá, proč nespíte, že prej budete ráno jako praštěný.“
Ale nikdo si jí nevšímal, protože všichni už stáli na špičkách natlačeni kolem otevřeného vikýře a napjatě poslouchali.
„Heáá á hé hea hé, ueé á heá hé…“ znělo ze tmy, která sice vypadala jako reklama no čokoládu, ale s těmi podivnými zvuky najednou působila úplně hrůzostrašně.
„Co to je?“ špitla Renáta. „Já se bojím.“
„Tak se jdi bát dolů k babičce a neruš,“ usadila “ sestru Agáta.
„Já se taky bojím,“ hlesnul Daník. „Kdyby to byl zloděj, tak bych ho picnul pistolkou, ale tohle asi nebude zloděj, že jo?“
„Neboj,“ klidnila ho Darinka. „A ty taky, Dárku. Ticho! Ani nemukej!“
Dárek ublíženě zalezl do rohu. Jak to, že on má být zticha a ten venku si vyje jako kdyby byl úplněk. No jo, ale vždyť on je úplněk! Copak to ty děti nevědí? Ani Darinka? Ani David, který se tváří, že ví úplně všechno? A chudáka psa okřiknou. Každé štěně vám štěkne, že psi vyjí na měsíc jako diví. A někdy i lidi.

trosečníci3ohýnekbmptrosečníci3stan