11 dobrodružných povídek pro mládež se většinou odehrává v exotickém prostředí a líčí celou řadu nebezpečných situací. Autory textů jsou studenti Literární akademie pod vedením Ivony Březinové.

• Rok vydání: 2008 (květen)
• Napsáno: 2007
• Stran: 159
• Žánr: dobrodružné povídky z exotického prostředí
• Ilustrátor: Studenti Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni pod vedením Barbary Šalamounové. Autorem obálky je Václav Šlajch.
• Nakladatel: Albatros
• Náklad:
• ISBN: 978-80-00-02070-9
• Poznámka: Texty deseti autorů vznikly na seminářích tvůrčího psaní Literární akademie Josefa Škvoreckého pod vedením Ivony Březinové.

ANOTACE:

Sbírka jedenácti povídek od deseti autorů, z nichž většinu čtenáři už znají z velmi úspěšné knihy hrůzostrašných příběhů Zuby nehty, vás zavede na různá místa naší planety. Budete mít možnost prožívat se svými hrdiny dobrodružství v amazonském pralese při lovu anakond, v pustých rumunských horách či v podmořské jeskyni poblíž Austrálie, ale i na vyprahlé poušti vzdáleného Mongolska nebo u Viktoriina jezera v africké Keni. Budete uneseni na ostrov pirátů, zažijete setkání s druidy v prastaré keltské svatyni, stanete se svědky nálezu tajemné vikingské bedny při vykopávkách na severoamerickém ostrově Newfoundland i pátrání po zlatém Hannibalově pokladu. Na chvíli se přenesete v čase do doby 2. světové války, kdy podniknete strastiplnou cestu ledovou plání zasněženého Norska. A poznáte, že velké exotické dobrodružství se dá zažít i kousek od domova, třeba v pavilonu Indonéské džungle pražské zoologické zahrady.

Součástí knihy je opět CD plné her, kvízů, fotografií autorů převlečených za své literární postavy a videoreportáž o vzniku knihy. Autorem dokumentárního filmu o vzniku knihy je Petr Smělík.

http://www.vivatscreen.com/cs/

OBSAH:

Klára Mayerová: Světla ve tmě – ilustrovala: Kristýna Chludilová
Tomáš Heřman: Bílá jeskyně – ilustroval: Jan Nebeský
Jiří Holub: Dohodnuto, dneska v noci – ilustrovala: Teresa Šmolíková
Hana Rothová: Dvě bedny – ilustrovala: Luiza Sharipova
Božena Štibingerová: Anakonda – ilustrovala: Michaela Reichová
Tomáš Heřman: Čokoláda – ilustrovala: Pavlína Zemanová
Petra Poliaková: Za bráchou do Afriky – ilustrovala: Barbora Olmrová
Kateřina Hejlová: Trojná bohyně – ilustrovala: Jana Sýsová
Ladislav Konečný: Staré časy pirátské – ilustrovala: Magdalena Bořkovcová
Zuzana Frantová: Zpěv mrtvé královny – ilustroval: Václav Šlajch
Martin Strnad: Kvoj, syn Chánů – ilustrovala: Jaroslava Dejlová

RECENZE 1:

Netradiční kniha pro děti a mládež od 12 let má netradiční název Tisíc jizev.
 Zuby nehty mají „sestřičku“
Tisíc jizev – recenze
Netradiční kniha pro děti a mládež od 12 let má netradiční název Tisíc jizev. Za jejím zrodem stojí nejen editorka a spisovatelka Ivona Březinová, ale hlavně její talentovaná umělecká skupina Hlava nehlava. Tedy několik talentovaných mladých autorů ze seminářů Literární akademie. A rozhodně stojí za přečtení, zdá se být zajímavým mostem, jak přitáhnout děti od počítačů zpátky ke knihám…

„Aby nevykřikl, kousl se do sevřené pěsti. Pan Richter ležel na posteli, vytřeštěné prázdné oči hleděly do stropu. Z úst mu vytékal tenký pramínek krve a na polštáři vytvářel temnou skvrnu. Další krev se pomaloučku rozpíjela po jeho bílé košili.
Robin několikrát zmáčkl rychle za sebou spoušť fotoaparátu. V hlavě mu hučelo a slyšel útržky jeho včerejšího rozhovoru vyprávění o Kartágu…“

Předchozí dílo bude kultovní?
V březnu 2007 vyšel již první počin této odvážné skupiny. Náklad 3000 výtisků knihy Zuby nehty, sbírky hororových povídek, byl rozebrán během několika měsíců. V celostátní čtenářské anketě dětí, Suk – čteme všichni, obsadila ze všech loni vydaných knih pro děti 13. místo a to je možno považovat za fenomenální úspěch. V podvědomí některých mladých čtenářů se již název Zuby nehty opravdu drží zuby nehty.

Nebylo tedy daleko k dalšímu pokusu.V dubnu 2008 vychází Tisíc jizev, sbírka dobrodružných povídek. Knížek je 4000 kusů, za jak dlouho budou vyprodané?

Kniha na zakázku?
Lektorka Literární akademie Ivona Březinová PaedDr. zvolila velmi chytrou taktiku. A vlastně logickou a pochopitelnou. Sama je spisovatelkou knih pro různé věkové kategorie dětí, mládeže a také pro dospělé. Pracuje na scénářích a rozhlasových povídkách. Zasedá v porotách dětských literárních soutěží a účastní se besed s dětmi na školách a nyní i v knihovnách se svými studenty na autorských čteních. Protože tedy tušila, co dnešní děti chtějí číst a co je baví a strhne, zadala tato témata svým studentům. Výsledkem jsou zatím tyto dvě úspěšné knihy.

Vzdělávat? To se podařilo…
Autoři si dali za cíl mladé čtenáře vzdělávat lehkou a nenásilnou formou. Dobrodružné příběhy jsou zasazeny do různých koutů světa, například se podíváte do drsných rumunských hor, ochutnáte kalnou vodu Viktoriina jezera, rozluštíte tajemství červa Olgojchorchoje… Najdete tu ovšem i povídku z prostředí Trojské zoologické zahrady, samozřejmě dobrodružnou a s velmi zajímavým rozuzlením. Dlužno říci, že mladí autoři tvorbu povídek pojali velmi zodpovědně, nastudovali reálie a fakta o prostředí, o kterém píší. Pak vzniká právě tento vzdělávací efekt, věrný popis prostředí, podnebí či seznámení s historickými fakty a následných pocitů se podařil téměř u všech povídek. Někde se dokonce dotýkáme i mystických legend například v povídce o Trojné bohyni. V další povídce Dvě bedny se podíváte do Severní Ameriky za tajemstvím starých Vikingů. A pokud máte na dálku adoptované dítě, pak vás jistě zaujme povídka Za bráchou do Afriky.
Témata jsou opravdu originální, přesto lze říci, že některé povídky svojí kvalitou poněkud vystupují nad ostatní, jak to ostatně tak už bývá. Ale číst se vyplatí, čím více povídek budete mít přečteno, tím větší chuť budete mít do dalšího čtení.

Mladí ilustrátoři dostali šanci
Nejen mladí a talentovaní spisovatelé chytili svou šanci. Západočeská univerzita v Plzni je mimo jiné líhní mladých ilustrátorů, kteří se osobitě na této knize podíleli. A podíleli se velmi úspěšně. Styl obrázků je podobný, takže celkový dojem z ilustrací není nijak roztříštěný. Přesto jsou obrázky u každé povídky, kterou ilustroval vždy jeden student, osobité a nesplývají v jeden celek. Obálka celé knížky je inspirována povídkou o dvou mladých lidech stíhaných vlčí smečkou a dá se říci, že zaujme každého mladého člověka s touhou po dobrodružných románech.

Příliš mnoho násilí?
Předchozí projekt Zuby nehty byl někdy kritizován za v některých povídkách laciné vytvoření hororových situací násilím. I kniha Tisíc jizev je protkána násilím a smrtí. Když přijdete o kamaráda při potápění, je to tragédie. Když však na vlastní oči vidíte, jak ho žralok porcuje v mraku krve, je to trauma. Většinou však hrdinové vyváznou, i když situace jsou tu někdy velmi nebezpečné a v reálném životě se obyčejně nestávají. Ale o to jde, kniha je tu proto, abychom se díky ní ponořili do světa fantazie. Autoři se smrti podle svých slov nebojí, je podle nich součástí života. Kniha tedy není slaďákem pro naivní děti, ale stopy vlídnosti tu rozhodně najdete, dojemné jsou vztahy sourozenců a některá rozuzlení.

Bonus navíc – CD
V knize najdete také bonus. CD, které obsahuje mimo jiné bonusovou povídku z prostředí řeckých Athén, jednoduché hry, představení autorů, ale hlavně velmi zajímavý dokument o předchozí knize a vzniku Tisíce jizev. Setkáme se zde s některými autory, průběhem výroby knihy, vznikem propagačních plakátů a hlavně mnoho o pohnutkách, díky kterým knížka vůbec vyšla. Možná je právě CD mostem od počítače ke knize a má přikovat mladého čtenáře do postele pod lampu a nechat ho ponořit se do tajů exotických krajů a neobvyklých situací. Některé povídky jsou psány v dialozích hovorovou češtinou a to je pro dnešní mládež také přijatelnější, než strohé spisovné fráze. A povídky jsou přiměřeně dlouhé, že neunaví ani netrpělivého čtenáře. A jako všude lze říci, že některé povídky by mohly být kratší a jiné by si naopak zasloužily pokračování.

Jak vznikl název?
Možná vás zajímá, jak vznikl název této dobrodružné knihy. Byl to prý dlouhý a složitý proces, prozradila mi paní Ivona Březinová:
„Chtěli jsme, aby název druhé knihy nějakým způsobem ladil s prvním názvem, a to myšlenkově i zvukově. I proto jsou oba názvy složené ze dvou dvouslabičných slov. Pikantní je to, že samotný název byl vybrán jako zajímavé sousloví v textu jedné povídky, ale tato část byla nakonec z povídky při krácení vyškrtnuta a do knihy se nedostala. Nicméně název se ukázal jako nosný i pro vznik sloganu knihy – „Každá jizva má svůj příběh.“ A ona ho opravdu má. Na dobrodružných cestách se sem tam nějaký šrám utrží.“

A projekty do budoucna?
Ivona Březinová mi také prozradila i plány do budoucna. Jsou smělé a je třeba říci, že smělost může být na místě:
„Zuby nehty jsou v současné době překládány prešovskými vysokoškoláky do slovenštiny. Takže projekt, který mimochodem zahrnuje i třetí, právě vznikající knihu, je tvořen tou nejmladší uměleckou generací, která má ke svým čtenářům opravdu blízko. Pro všechny autory to byla první a pak i druhá publikační zkušenost. Ale už teď je jisté, že určitě ne poslední. Pevně věřím, že tento projekt mnohé z nich nastartoval k vlastní sólové dráze.“

Již jen dodám, že třetí projekt bude soubor detektivních povídek a tak nezbývá než popřát všem mnoho úspěchů a autorům toužícím po sólové dráze, hodně štěstí!

Renata Petříčková, 23.5. 2008 www.svetdetskefantazie.cz

A2 kulturní týdeník | 3.9.2008 | rubrika: Knihy | strana: 29

RECENZE 2:

Tisíc jizev – 11 cest za dobrodružstvím

Uspořádala Ivona Březinová Albatros 2008, 160 s. + CD Jedenáct povídek studentů tvůrčího psaní na Literární akademii má společného jmenovatele – dobrodružství. Jako celek působí v rámci možností vyrovnaně a žádný výrazně netrčí. Odehrávají se na souši i pod vodou, autoři si libují zejména v jeskyních, často využívají hovorového jazyka a mezi řádky lze leckdy vycítit snahu o bezprostřednost či originalitu literárního vyjádření: „Dno se mi plazí pod břichem.“ Anebo: „Padák se znova nafoukne… a šlehne mi páteří o zem.“ Pro čtenáře-mladšího mládežníka (což je pravděpodobná cílová skupina) jsou srozumitelné. K nejzajímavějším povídkám patří příběh o „novodobých“ pirátech od Ladislava Konečného, který lze číst i jako pokus o nadsázku, a vyprávění z pouště Gobi autora Martina Strnada s výrazně hlubším ponorem do tématu, mongolské prostředí českým autorům patrně vyhovuje. Ale nejen tyto dvě povídky ukazují na jeden zásadní aspekt – posun mladé autorské generace za hranice České republiky. Nelze předpokládat, že by všichni zúčastnění autoři šli ve stopách Františka Flose, který psal své exotické příběhy, aniž by opustil rodnou hroudu. Tisíc jizev autoři zasadili do Brazílie, Irska, Karibiku, Itálie, Tuniska či Newfoundlandu pravděpodobně proto, že cestují. A jedenáct doprovodných ilustrací jim se ctí sekunduje, dokonce by se dalo říct, že v určitém smyslu působí ilustrace mnohem vyzrálejším dojmem jistého a vyhraněného rukopisu.
Magdalena Wagnerová

 

RECENZE 3:

Aktuální cesta: Úvodní strana / Česká literatura / Nové knihy (archiv) / Detail knihy
Nacházíte se v sekci: / Česká literatura /
Nové knihy (archiv)
Ivona Březinová (ed.): Tisíc jizev – 11 cest za dobrodružstvím
Zpět na výpis
Autor Ivona BŘEZINOVÁ
Popis Už jenom skutečnost, že v oficiálním nakladatelství vyjde soubor povídek mladých českých autorů s motivicky jednotícím prvkem, lze považovat za malý zázrak. Ale když se dosyta vyradujeme, že se ten zázrak vůbec udál, nezbývá než začít zkoumat, jak onen zázrak vlastně vypadá.
Kniha Tisíc jizev při prvním zběžném pohledu nenechá nikoho na pochybách, že jde o sympaticky svěží počin, mladistvý, oproštěný od zatuchlosti nehybných tradic ve stojatých vodách nudy: hravost, snaha o originalitu, variace na neprozkoumané půdě a ještě k tomu dárek v podobě přidaného disku s ukázkami, bonusovou povídkou, kvízem a dalšími neotřelými přípodotky, které z publikace dělají jinou záležitost.
Už jen forma uvádění jmen autorů s přívlastkem Jan Novák.txt a ilustrátorů ve formě Jan Novák.jpg posouvá čtenáře do bytostně ryzí juniorské současnosti. Jediné, co asi výrazně chybí, je zasvěcený (anebo vůbec nějaký) doslov či úvod či komentář toho, kdo celý projekt dal dohromady – pravděpodobně Ivony Březinové jako editorky nebo spíš autorky výboru textů. Čtenáře by jistě zajímalo, kde se vzal nápad, jak probíhala realizace, kdo vybíral ilustrace a co jsou jednotliví autoři zač, zejména když se to týká autorů ještě nepříliš známých. Ale i ti už mají nějaký svůj započatý osud, daný minimálně datem a místem narození nebo dosavadním dosaženým vzděláním. Ledaco si člověk domyslí, pokud si všimne v tiráži miniaturního loga Literární akademie Josefa Škvoreckého z Prahy (kde editorka vyučuje obor tvůrčí psaní) a Ústavu umění a designu z Plzně, ale to je vodítko spíše nedostačující. Některé z těchto informací přináší přídatný disk, ale kniha je kniha a co je psáno, to je dáno. Ne každý uchová disk společně s knihou a ne každý má možnost disk přehrát v tu chvíli, kdy bere knihu do rukou. I když doba je veskrze moderní, a tak zvídavý čtenář musí otevřít internetový odkaz www.hlavanehlava.cz (ten v knize uvedený je), a tam se dočká mnoha doplňujících informací včetně fotografií jak jednotlivých autorů, tak i editorky, a to dokonce v barvách. Ale zpět k textům, které tvoří podstatu knihy.
Jednotlivé povídky mají společného jmenovatele: dobrodružství. Názory, zda ten či onen text je lepší anebo horší, se samozřejmě budou různit, ale celkově lze říci, že jsou vyrovnané a žádný výrazně netrčí. Odehrávají se na souši i pod vodou, v nejrůznějších nadmořských výškách, světadílech a společenstvích. Autoři si libují zejména v jeskyních, podmořských i těch sušších uprostřed skalních masivů, často využívají hovorového jazyka a mezi řádky lze leckdy vycítit snahu o bezprostřednost či originalitu. („Dno se mi plazí pod břichem. Padák se znova nafoukne… a šlehne mi páteří o zem. Několik prchajících tlapek rozpráší sníh.“) Hrdinové jsou nejrůznějších národností a jmenují se například Hortenzie Vroubková, Altančimeg či Korálová Múza, což není člověk, ale zámořská loď. K nejzajímavějším povídkám patří příběh o jakýchsi novodobých pirátech (Staré časy pirátské) a vyprávění z pouště Gobi (Kvoj, syn Chánů), kde lze zaznamenat pokus o nadsázku či hlubší ponor do tématu. Ale nejen tyto povídky dokazují jeden zajímavý aspekt: zásadní posun dnešní nejmladší autorské generace, a tím je znalost či povědomí světa, který nekončí na hranicích České republiky. Brazílie, Irsko, Karibik, Itálie, Mongolsko, Tunisko, Newfoundland… Mladí autoři nabízejí doslova celý svět.
Co se výtvarné stránky knihy týče, je znát, že o výsledném vzhledu publikace někdo přemýšlel. Grafická úprava vychází ze střízlivých tradičních hodnot, ale přitom poskytuje dostatek prostoru pro moderní vyjádření i experiment. Přináší řadu nápadů, které však nepřebíjí ilustraci ani text. Soubor jedenácti výtvarných projevů jako celek i každý zvlášť působí originálně s důrazem na vyhraněný rukopis. Ovšem při pohledu na part vybraných ilustrátorů si nelze nevšimnout nepoměru pohlavního – na dva muže zde připadá devět výtvarnic. A tak člověka maně napadá, jestli v souvislosti s tvorbou pro děti a mládež čeká i oblast ilustrátorskou výrazná autorská feminizace, jak už se stalo v případě potenciálu autorsko-prozaického. Že by knihy byly totéž co pedagogické působení v mateřských a základních školách? Jde snad o odraz finančních jistot (či spíše nejistot) spojených s touto tvorbou? Cosi ve smyslu: Muž-živitel rodiny si tento způsob obživy prostě nemůže dovolit. To je však otázka, nad kterou by se měl zamýšlet někdo úplně jiný než recenzent. Faktem však zůstává, že pokud bude náš stát schopen a mocen hodnotit tvoření pro děti a mládež (rozumějme vyvažovat autorskou tvorbu odpovídající sumou peněz) přibližně na úrovni práce posluhovačky v průměrném tříhvězdičkovém hotelu, pak asi s tou kulturou opravdu něco není v pořádku.
A na závěr, pro úplnost, patří se uvést kompletní přehled všech zastoupených autorů, vybraných textů a ilustrátorů, kteří jsou zmíněni v závorkách za názvy jednotlivých povídek: Klára Mayerová: Světla ve tmě (Kristýna Chludilová), Tomáš Heřman: Bílá jeskyně (Jan Nebeský), Jiří Holub: Dohodnuto, dneska v noci Teresa Šmolíková), Hana Rothová: Dvě bedny (Luiza Sharipova), Božena Štibingerová: Anakonda (Michaela Reichová), Tomář Heřman: Čokoláda (Pavlína Zemanová), Petra Poliaková: Za bráchou do Afriky (Barbora Olmrová), Kateřina Hejlová: Trojná bohyně (Jana Sýsová), Ladislav Konečný: Staré časy pirátské (Magdalena Bořkovcová), Zuzana Frantová: Zpěv mrtvé královny (Václav Šlajch), Martin Strnad: Kvoj, syn Chánů (Jaroslava Dejlová).

Magdalena Wagnerová

RECENZE 4:

Jizvy mladým autorům sluší 8 / 18
Plzeňský deník | 10.9.2008 | rubrika: Kultura | strana: 24 | autor: PETR KOVAŘÍK
Praha/ Desítce mladých autorů a jedenácti mladým výtvarníkům, kteří společně vydali sbírku jedenácti ilustrovaných dobrodružných povídek, budou jistě jizvy, jež nasbírají na své autorské cestě, jen prospěšné a užitečné. V současné době jsou to totiž ještě studenti Literární akademie Josefa Škvoreckého, kteří pod vedením své lektorky a editorky Ivony Březinové své texty napsali, a studenti Ústavu užitého umění a designu Západočeské univerzity v Plzni vedení Barbarou Šalamounovou, kteří knize dali výtvarnou tvář.
Pro mladé adepty spisovatelství, kteří vytvořili skupinu Hlava nehlava, je to už jejich druhý projekt – tím prvním byla v loňském roce obdobná sbírka devatenácti hororových povídek Zuby nehty. Obě povídkové knížky vydalo nakladatelství Albatros.
Mladí autoři se však v Literární akademii neučí jenom psát. Seznámili se i s celým procesem výroby knihy, umějí sami knihu i svázat. A vědí už také, že napsat a vydat knihu není tak těžké, jako uvést ji v povědomí čtenářů a vzbudit o ni zájem. Atak se už seznámili se vším, co je zapotřebí pro úspěch svého díla učinit. Konají autorská čtení, k první knize vytvořili plakát, který byl distribuován do knihkupectví, a všemožně se starají o propagaci. To vše totiž musí dnešního autora, který aspiruje na úspěch, zajímat.
V této knize nedlouhých povídek autoři vsadili na exotičnost prostředí, fantazii, tajemství a dobrodružné situace. Jejich záměrem bylo prostřednictvím exotiky a dobrodružství předat čtenářům i určité znalosti geografické či historické, které sami museli k napsání knih načerpat z jiných knih. Ostatně tento princip stál už na počátku tvorby nejslavnějšího autora tohoto žánru -Julese Verna.
Autoři a nakladatelství také vycházejí vstříc dětským čtenářům (neboť především jim jsou obě knihy určeny), o nichž dobře vědí, že je jim často bližší počítač než kniha, tím, že ke knize vydali také stejnojmenné cédéčko. Na něm si lze poslechnout úryvky z povídek, jsou zde představeni jednotliví autoři, je tu cestovatelský kvíz a jiné interaktivní záležitosti, ale především dokumentární film Petra Smělíka o práci a názorech autorů i o vzniku knihy.
Je překvapivé, že většina autorů o sobě uvádí, že nerada cestuje nebo že má pramalé cestovatelské zkušenosti. Přitom povídky se odehrávají ve vzdálených a exotických prostředích, dokonce i pod mořem. V tom je možná jedna ze slabin některých textů – autoři museli prostudovat leckteré zdroje, aby se o prostředí svých povídek něco dověděli. Na některých povídkách to zanechalo svou stopu v malé přesvědčivosti a v jakési nezasvěcené popisnosti. Také pointy nejsou zatím nejsilnější stránkou představených autorů.
Ale autoři jsou teprve na počátku své cesty a o literatuře už leccos vědí. Až nasbírají víc vlastních životních zkušeností, nebudou mít nouzi ani o témata a život sám jim předvede pointy, jaké by je nenapadly ani v nejbujnější fantazii.
Na začátku jejich cesty (zatím ještě opatrně kolektivní) jim lze přát jen štěstí a odvahu.

RECENZE 5: