Rudochlup je malý kocourek s ohnivě červeným ocasem. Jsou mu jen dva měsíce, a proto se musí hodně učit, aby dokázal přežít v jednom bytě se dvěma psími potvorami. Každý den dostane nějakou lekci…

• Autor: Gabriela Futová
• Rok vydání: 2013
• Napsáno (přeloženo): 2008
• Stran: 72
• Žánr: příběhy se zvířecím hrdinou
• Ilustrátor: Ďuro Balogh
• Nakladatel: Albatros
• Náklad:
• ISBN: 978-80-00-03140-8
• Poznámka: Český překlad slovenské knihy Gabriely Futové Psia škola kocúra Červenochvosta, vydalo nakladatelství Mladé letá, Bratislava 2008.
• Další knihy Gabriely Futové přeložené Ivonou Březinovou: Naše máma je bosorka!, Dokonalá Klára

ANOTACE:

Rudochlup je malý bezbranný kocourek s ohnivě červeným ocasem. Jsou mu jen dva měsíce, a proto se musí hodně učit, aby dokázal přežít v jednom bytě se dvěma psími potvorami.

O tom, že tahle psí škola bude pro Rudochlupa opravdu bouřlivá, se dočtete v každé lekci téhle knížky.

A co nejdůležitějšího se kocourek dozvěděl?
KDYŽ MÁŠ DOBRÉ KAMARÁDY, NEMUSÍŠ SE NIČEHO BÁT.

Pro čtenáře od 7 let.

   OBÁLKA SLOVENSKÉHO ORIGINÁLU

UKÁZKA:

Věděl jsem, že už brzy bude po houpání, protože kočičí instinkt je neomylný. Ruce nadzvedly krabici, ještě jednou se to se mnou zhouplo, tentokrát vzhůru, znovu něco zahučelo a pak…
„Hafhafhaf! Haf! Haf! Hafhafhaf!“ bylo slyšet za dveřmi.
Vyskočil jsem do pozoru. Ne, psi néé, zaúpěl jsem v duchu. Štěkot však sílil. Pochopil jsem, že vychází zpoza dveří, ke kterým jsme se blížili.
„Haf! Hafhafhaf! Haf! Haf!“ znělo čím dál hlasitěji. Až mi to rvalo uši. Kočičko skákavá! Můj sluch se nemýlil. Jasně jsem rozeznal, že za dveřmi určitě není jen jedna psí ohava. Byl to úplný děs!
„Hafhafhaf! Hafhafhaf! Haf! Haf!“ ozvalo se už úplně blízko. Dveře se otevřely a štěkot zesílil na maximum.
„Nazdárek, příšery moje,“ zahalekal hlas a se mnou to málem seklo. Dostal jsem se k příšerám! Rovnou k psím obludám. A to mi nejsou ještě ani dva měsíce. Nemyslel jsem si, že můj život bude tak krátký.
„Neboj se, kamaráde,“ pohladila mě ruka, kterou jsem se už naučil znát. „Aspoň tady nebudeš sám. Oni ti neublíží.“
Samým strachem jsem si ani nevšiml, že štěkot ustal. Krabice se najednou ocitla na zemi. Seděl jsem v ní vzpřímený a napínal zrak, aby mi neušel ani ten nejmenší pohyb.
„Pomalu, pomalu,“ nařizoval hlas, ale tentokrát se nezdálo, že by se obracel na mě.
A pak jsem je uviděl! Řítili se ke mně, vyplazovali jazyky a… Určitě mě chtěli sežrat! Byli jen o trochu větší než já, ale i tak. Byli to psi!
Krev ve mně vzkypěla. Pravěká nenávist psů a koček ze mě vytryskla raketovou rychlostí.
„Pchch!“ naježil jsem se.
Psi trochu trhli hlavami, ale doráželi dál.
„Pch! Pch!“ prskal jsem jedovatě na všechny strany. Tlapka mi najednou sama od sebe vyskočila, drápy se vysunuly a prásk! Škrábl jsem jednu ohavu přímo do čumáku.
Pes zakňučel a couvl.
„Pchchch! Pchchch!“ prskal jsem dál a drápy jsem se oháněl jako voják šavlí.
Kupodivu to pomohlo. Psi o pár kroků couvli. Přiblížit se ke mně už se neodvážili. Připadal jsem si trochu jako hrdina, ale stejně mi srdce tlouklo až v krku. Funěl jsem a nespouštěl ze psů oči. Stačilo, aby se jeden z nich pohnul, a hned jsem prskal a tasil drápy.
Psi se tvářili divně. Bylo na nich znát, že se by se ke mně rádi dostali, ale strach z mých drápů byl asi silnější. Seděli a žádostivě na mě pohlíželi. Jejich pohledy jsem statečně snášel. Právě jsem zjistil, že se jim dokážu ubránit, a to mi dodávalo nesmírnou sílu.

UKÁZKA ILUSTRACE ZE SLOVENSKÉHO A ČESKÉHO VYDÁNÍ: