Devítiletý Nik a jeho mladší sestra Natálie žijí s maminkou a tatínkem v obyčejném panelákovém bytě. Jenže podivné události je čím dál víc vedou k přesvědčení, že jejich maminka není ani trochu obyčejná. Umí totiž čarovat!

• Autor: Gabriela Futová
• Rok vydání: 2008
• Napsáno (přeloženo): 2004
• Stran: 128
• Žánr: příběhy s dětským hrdinou
• Ilustrátor: Alena Schulz
• Nakladatel: Albatros
• Náklad:
• ISBN: 978-80-00-02071-6
• Poznámka: Překlad knihy Gabriely Futové Naša mama je bosorka!
• Další knihy Gabriely Futové přeložené Ivonou Březinovou: Psí škola kocoura Rudochlupa, Dokonalá Klára.

ANOTACE:

Nik bude brzy třeťák, má mladší sestru Natálii, kočku Egiju a prima rodiče. Jednoho dne začne v jejich bytě hořet, ale stane se něco neuvěřitelného – maminka zamumlá nějaká podivná slova, a po ohni rázem není ani památky. Dětem to nejde na rozum, a tak maminka nakonec musí s barvou ven – je totiž opravdová bosorka! Ale pst! Je to tajné!

UKÁZKA:

Celé vyučování jsem seděl jako na jehlách. Po škole jsem se rozběhl domů a sotva jsem v pokoji shodil tašku ze zad, už jsem hledal odčarovávací kouzlo. A hned jsem ho i vyslovil.
„Haf, haf!“ ozvalo se za mnou.
Radostně jsem se otočil a oněměl děsem. Místo psa tam stál kůň. Vesele podupával, kroutil ocasem a štěkal!
Raskine?“ vydechl jsem nevěřícně.
„Haf, haf!“ odpověděl nadšeně kůň.
„Na tohle nemám nervy!“ zařval jsem a zuřivě jsem začal listovat knihou, abych našel kouzlo na zmizení.
Jen co jsem ho objevil, řekl jsem ho a kůň zmizel.
„Haf, haf!“ ozývalo se z místa, kde předtím stál.
Zopakoval jsem odčarovávací kouzlo.
„Haf, haf!“ zaštěkalo obří slůně a radostně kroutilo chobotem. Zadkem už málem vytlačovalo okenní tabuli.
Rychle jsem zakřičel kouzlo na zmizení a sloník zmizel. Utřel jsem si zpocené čelo a znovu jsem vyslovil odčarovávací zaklínadlo.
„Haf, haf!“ plazil se po zemi vesele had.
„Kruci!“ křičel jsem a zase čaroval, aby had zmizel. „Naposled to zkusím. Jestli se mi to nepodaří, nechám chudáčka Raskina navždycky zmizelého,“ říkal jsem si nahlas. Pak jsem ještě jednou zopakoval odčarovávací kouzlo. V místě, kde se před chvílí plazil had, se objevila malá bílá myška.
„Haf, haf!“ štěkala a pokoušela se chytit si svůj vlastní ocásek.
Stál jsem nad ní a přemýšlel: Mám ji nechat zmizet? Nemám ji nechat zmizet? Co se s ní stane, když ji nechám zmizet? A co se stane s Raskinem?
Zarazil jsem se. Máme myšku Raskina. Docela se mi to začalo líbit. Může bydlet v díře po Jerrym. A ani toho tolik nesežere.
„Haf, haf,“ radoval se myšák Raskin a drápal se mi po noze.
„Musíš si dávat pozor na Egiju! Aby tě neslupla!“ poučoval jsem ho, zatímco se mi usadil na rameni.

Natálce jsem večer všechno řekl. Ani mi to nechtěla věřit, ale když šlápla do velkého sloního tentononc vedle stolu, uvěřila. To jsem tam totiž nechal schválně, abych ji přesvědčil. Všechny další hromádky po psu a po koni jsem radši uklidil. Přece jen – máma má nos jako policejní pes.

OBÁLKA SLOVENSKÉHO ORIGINÁLU::